Politika se popsat nedá
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Lidé se zase ptají, co je to haiku a proč že haiku. Tak znovu: haiku je hodně přísná a vyspekulovaná básnická forma z Japonska. Na minimální ploše s minimálními prostředky, třeba pomocí toho, jak spadne kapka rosy ráno, otvírá propasti lidské existence. S bohorovností Čecha jsem si myslel, že se hodí k popisu politiky. Teď už vím, že politiku nelze popsat. Prosím, zde důkazy:
Ing. Paroubek nazval kolegu Musila politickým metrosexuálem. Při vzhledu ing. Paroubka je to riskantní, lidi může směrem k předsedovi ČSSD leccos napadnout. Jako když prezident republiky dělal posměšné poznámky a vtipy na spisovatele Pavla Kohouta – že u nás dokokrhal. Prezident sám se přitom jmenoval Husák a sám už dokejhal. Paroubek by klidně mohl být nazván metrákosexuálem. Nevím, jestli by se mu to líbilo. Už mu říkali buldozer a sexymezek. Nebo mozek?
Metrosexuál Musil si označení zaslouží. Diví se Grossovu zbohatnutí, kterému se Paroubek nediví, protože čeká na důkazy, kterých se nikdy nedočká. Gross by mu mohl z vděčnosti koupit jachtu. Mohli by si na ní vyjet s Jandákem po Jadranu, pryč od smradu, krokodýlů a důchodců, voličů ODS. Ale i Jandák riskuje. Řekne si, fuj, Florida nacpaná důchodci, a neuváží, že v Krči třeba (Praha 4) se zas přemnožili Jandáci. Všude je něco. Ústavní soudce nechápe, k čemu se platí třicet korun u doktora. Nu přece proto, aby tam lidi nelezli zbytečně. Nikdo nevyhodí třicet korun, když nemusí – myslím včetně ústavních soudců. Ať to zkusí. Pro soudce to musí být krásná terapie: vyjde si zdráv bezdůvodně k lékaři a nechá tam třicet korun. Co ucítí? Vztek na sebe?
Drahá koruna prý škodí státu a ničí vývoz. Vývozci trpí. Ale zase zlevňuje dovoz. Spotřebitelé se radují. Protože se myslí na lidi, měly by se zavést koruny dvě: levná vývozní, drahá dovozní. Je to pěkný námět pro exministra Sobotku. Obě koruny by mohly být na příděl – podle zásluh a potřeb společnosti. Mám námět i pro policii: u nás pod mostem na rovném a širokém místě byla značka 40 km. Tam léta stávala policie a měřila. Vzniklo tak mnoho přestupků, pachatelů i pokut. Rychlost se proto snížila na 30 km a pachatelů přibylo. Po čase se objevila nová značka: 70 km. Od těch dob je pokoj, policie tam neměří a pachatelé nevznikají.
Bez ohledu na hru značek se lidé v autech nesmírně rádi zabíjejí.
Myslel jsem kdysi, vybijí se a bude klid. Není to tak, rodí se rychleji, klid není. Jako by v autech seděli jen Paroubkovi lidé, řidiči buldozerů. Hrubá síla, vychytralost, málo ducha. Solidarita: kdo koho dřív opískuje, vytlačí, přelstí. Auta spolu bojují, místo aby si hleděla své cesty: jedno druhé semele, zlikviduje, každé je lepší, má víc procent, kilometrů, síly a voličů, přednost zprava nedá nikdy. Naopak se hřmotně dožaduje přednosti zleva. Na silnicích to vypadá jako v politice – samé zmačkané plechy a krev. A nejede se, všechno stojí. To policie měřením nezlepší.
I když bodový systém pro politiky by užitečný byl – přinesl by báječný černý obchod s body. Najednou by se samy od sebe umazávaly a nikdo by nevěděl proč a kdo to dělá. Zase by se čekalo na výsledky vyšetřování.
Jsou lidé, kteří si myslí, že o Grossově bohatství píší noviny ze závisti. Možné to je, závist je cenná pokroková vlastnost. Já závistivce, kteří se šťourají v Grossově bohatství, chválím. Jen díky jim si můžeme znovu spolu s ing. Paroubkem připomenout, které že hodnoty ČSSD hájí: demokracii, svobodu a spravedlnost. Tento trojlístek mohou ostatní socialistům opět jen – závidět. Jiná politická strana na světě není, která by jej hájila.
Foto popis|