Špiclové a svoboda
Sněmovna schválila novelu o elektronických komunikacích. Novela nařizuje provozovatelům mobilů shromažďovat detailní informace o provozu, kdo komu kdy a odkud volal. Opozice vidí v novele zásah do svobod občanů a také počínající policejní stát. Vláda se brání, že naplňuje směrnici Evropské unie.
Chytat a usvědčovat zločince pomocí mobilů je lákavé. Ale slušné občany to špiclování může urážet. Za příspěvek k policejnímu státu označují novelu komunisti, sami příznivci a mistři policejních států, a socialisti, kteří do státní všekontroly a registrace všeho, co lidi dělají, nemají daleko. Vláda se přizpůsobuje požadavkům EU, což je oblíbené přání opozice. Máme věřit podivnému paradoxu, že svobodu chrání komunisti?
Dobré řešení nabízí Úřad pro ochranu osobních informací, který chce potrestat hotel Savoy nikoliv za to, že občanyWeigla a Šloufa nahrával na kamery, nýbrž za to, že s nahrávkami nakládal nezákonným způsobem - půjčil je do politiky.
Jinými slovy, mít kamery na náměstích, v ulicích, na letištích a nahrávat tam lidi ještě nemusí být znakem policejního státu. Znakem policejního státu ale je, když se záznamy k těch kamer objevují protiprávně a protiprávní cestou na veřejnosti, v médiích, a zejména pak, když je takové objevení beztrestné.
Tvrzení, že nahrávka z kamery na náměstí zmenší mou svobodu, je bezdůvodné. Vždyť jdu po náměstí, a kdo chce, vidí mě. Ale když tu nahrávku použijí v nějakém kontextu v médiích, mou svobodu to ohrozí.
Pokřik o policejním státu má jednodušší účel než rozplétat tento složitý problém: předvolebně ho zatemnit.