Politik i vědma čumí do týchž karet
Haiku
Odjakživa mi vrtalo hlavou lidové haiku „Něco za cibuli, něco za křen, něco zaplatíme, něco zapřem“. Čpělo mi mazaností, ale jak, kdo a proč zaplatí a zapře, bylo mi nejasné jako Grossovy miliony.
Nakonec jsem si řekl, je to lidové moudro: oni nás páni nahoře tisknou, trýzní, navalují na nás poplatky, berně, dávky, sešněrovali náš život, jsme jako sardinky v plechovce, ale my na druhé straně ty pány oblafneme, podplatíme, ošulíme, najdeme zadní cestičku, nějak se žít musí. Této filozofii jsem rozuměl. Účinná obrana praktických lidí před nelítostným státem. Odborník na Severní Koreu mi vyprávěl, že Korejci s Korejkami zakládají rodiny podle toho, jak je podle marxisticko-korejského učení vybere okresní výbor. Ale prý to nevadí, zamilovaní se k sobě dostanou, i když je nevyberou. Podfouknou, podplatí, prohodí průkazy, vymění fotky. Před kypícím životem vědecký severokorejský výběr manželů troskotá.
Stát je na lidi ostrý nejen v Severní Koreji. Ten náš nevěsty nepřiděluje, ale nabroušený na lidi je pořádně. Pokuty za nejrůznější prohřešky stoupají astronomickou rychlostí, tisíce, desetitisíce, půlmiliony poletují jako havrani. Uteče ti pes, 50 tisíc, pohodíš televizi v křoví, půl milionu. Ztratíš doklad, chceš kopii úřední listiny? Děláš hlučný večírek?
Parkuješ špatně? Neuposlechl jsi policistu? Zapomněl sis průkaz doma? Připrav si závratné sumy.
Stát utahuje šrouby. Na některé pokuty budou lidi potřebovat půjčku z banky. Stát je nemilosrdný, jako kdyby byl čínský. Nastoluje drakonické tresty za malichernosti, drobné přestupky, lajdáctví a podobné nešvary. Je to třeba, lid je hrozný.
Ostrý je stát jen na občany, na sebe ne. Ale i on je lajdácký, nepořádný, propadají mu termíny, ztrácí doklady, parkuje špatně, uteče mu pes, pořádá hlučné večírky, které lidem pijí krev. Za neplnění povinností, které má stát k občanům, nedostává žádné pokuty, natož drakonické. A víme, jak rád stát nic neplní.
Když se věří, že tvrdost na lidi působí výchovně, mělo by se věřit, že i tvrdost na stát je výchovná. A pro poučení: drakonické není od slova drak (žere lidi), nýbrž od slova Drakon, řecký právník (sepsal první zákony) 700 let před Kristem. Z jiného šuplíku, ale podobně je to s věštbami, proroctvími, hádáním z kávy a jinou vědeckou činností talentovaných lidí, jíž moderní Evropa začíná klást zákonné překážky. Jako každý pokrok, začíná to v Anglii. Tamní vědma musí ke své předpovědi budoucnosti napsat, že se nezakládá na vědeckém zjištění. Pro pochopení: kněžna Libuše viděla město veliké, jehož sláva se měla v budoucnu dotýkat hvězd. Dnes by musela dodat, že její vidina není podložena výzkumem a že experimenty s Čechy ji k takovému tvrzení neopravňují. Podobně kávopravci, hvězdočteči, řiditelé přírodních energií, ctitelé patogenních shluků, prodejci homeopatického nic - všude se musí na sáček s proroctvím napsat: Věda to nepodporuje. Nevím, proč se jde zase jen po soukromnících. Jako by státy nevydávaly stejné proroctví, volebními programy počínaje, rozpočtem konče. Sama ekonomie - je v prorokování budoucího vývoje úspěšnější než kávové usazeniny? A politici? Slibují pokrok, ráj, radost do rána, pečená prasata, zrušené poplatky u doktora - že to lidem rozdají za jejich hlas. Kanonem v oboru zdravotních proroctví je v poslední době Rath, v proroctví mezinárodní politiky Zaorálek. Ale co oni umějí, slíbí vám každá rozcuchaná kartářka. Ta musí napsat „nemám to podložené vědou“, zatímco politik si ke stejné předpovědi napíše: Jsem pravdomluvný.
Oba přitom čumí do týchž nejasných karet, které slibují kdovíco. Tak se držme svého: „Něco zaplatíme, něco zapřem.“
Foto popis|
O autorovi| Diář Karla Steigerwalda