Soudce? Snad spíš šantala, ne?
Soudce Nagy má kriminální aféru. Není první ani poslední.
Za zády má předchůdce, policisty, soudce, generály. Činitelů, kteří páchají kriminální činy, je čím dál víc. Čas je zralý, aby po nich, milí politici, skočil nějaký hladový tygr.
A měl by rdousit od podlahy, ne sem tam nějakou nešťastnou rybu, která náhodou či chytrostí novináře vyplavala.
Nagy bral úplatky, to je hnusné. Ale nikomu z jeho branže nebylo nikdy divné, že osoba těchto duchovních, etických a kulturních kvalit je vůbec soudcem. Duchovní ubohost soudcovu rozpozná divák v televizi hned, velectěné orgány státu nikdy. A v tom vězí zakopaný pes: když může taková bytost být soudcem, nedivte se, že hrábne po úplatku.
Zní to jako v Rusku: udělali ho soudcem, aby bral. Takové figury báječně popisoval Gogol. Rozcuchané špinavé stvoření, klátí se po blátivé ulici, uválené šaty, cosi bručí. Po tříminutovém rozhovoru pozná normální člověk, že toto soudce není a nikdy být nemůže. Soudce totiž - předpoklad první - je důstojnost, noblesa, inteligence, kultura úřadu.
Teprve za touto čárou může některý selhat a brát. To je asi lidské, obvyklé všude. Být gogolovskou soudní potvorou před čárou kultury a důstojnosti je neobvyklé. Nebo by mělo být. Zeptejte se ministra spravedlnosti, kolik takových opelichaných figur tam ještě má.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald komentátor MF DNES