Zavři oči, dej tam trojku, šlápni na to a zab se!
Mezi odborníky a zákonodárci, kteří se věnují vytváření novel silničního zákona, je opět živo. Chystají se změny, poslanci mají vlastní iniciativu a krvavá řež na silnicích neochabuje. Silniční jatka si nikdo nepřeje, tak se přitvrzuje. Stoupají pokuty, rozdávají se body, zabavují řidičské průkazy. Přitvrzují ale i silniční vrazi a sebevrazi. Pobyt na silnicích je stejně nebezpečný jako pobyt v noci ve středověkém městě. I právní moresy jsou stejné. Středověcí zákonodárci a gotičtí orgánové činní v gotickém trestním řízení si nad poměry také zoufali. Zvyšovali tresty, za drobné krádeže usekávali ruce, za kdejakou maličkost ničemu popravili, mučili, pálili a vypichovali zrak, čímž nevznikl člověk hodný, nýbrž jen nový ničema, slepý. Krutých trestů se nikdo nebál. Snad že život lidí sám za nic nestál, lidem ho nebylo líto. Žít, nežít, co z toho.
Podobně na naší silnici. Biřici mučí a vypalují oči za rychlost zvýšenou o devět kilometrů, což je na tachometru zrakem takřka nepostřehnutelné, popravují za jedno pivo a za deci vína usekávají ruce. Zločinci silnic s litry chlastu v břiše se tomu smějí.
Ani poprava je nevyleká. Ano, je to středověké: plošná krutost vůči bezvýznamným přestupníčkům, cyničtí ničemové, oči zavřené, šlapou na plyn. Ale už středověk zjistil: v krutosti to není.