Bez smradu se politika dělat nedá
Haiku
Ve Sněmovně jsou ostré obstrukce. Vede je dr.
Rath a jiní. Ostří jsou, ale málo vynalézaví.
ODS chce, aby měla koalice převahu ve výborech, protože je tam nefunkční rovnováha. Opozici to připadá jako nová totalita - což z úst komunistů zní komicky. A navíc, když opozice vládla, taky to tak bylo. Už si nepamatuju, jestli tehdejší opozice také křičela o totalitě.
Kristus, konečně na něj došlo, má haiku, že políček na jednu tvář nestačí. Nastavit máš i druhou.
Lidé, i křesťané, rádi se ale řídí opačným moudrem. Kdo ti dá facku, toho tělesně i duševně zkopej. Svět se kupodivu přesto ještě nezhroutil.
Ani ve Sněmovně se Kristovy názory neuplatňují. Obstrukce, říkají všichni, jsou legální politický boj. Proč ne, ale z bojovníků dělají rozhodně blbce. Metody obstrukcí jsou naivní - nekonečné řečnění do větru, aby marně plynul čas, střídají ustavičné žádosti o přerušení jednání, aby se klub poradil. Jen sem tam se objeví veselá vlaštovka - že je někdo kráčející vepřové plecko, případně vůl, kráva a podobné ubohé nadávky. Člověk, který nadává takto fádně, nemá ve Sněmovně co dělat!
Ve Sněmovně nemá co dělat ani ten, kdo neumí vynalézavě zdržovat, mařit jednání, vynucovat odklady atp. Volnomyšlenkář Pelant, píše Jaroslav Hašek, navštěvoval klerikální schůze a kostely se smradlavými kuličkami, které jednání rozvracely spolehlivěji než řeči dr. Ratha.
Smrad klerikály rozehnal a volná myšlenka posílila. Co dokázal český politik před sto lety, nemělo by ani dnes být nedostupné!
Úspěch může mít metoda známá už i školákům. Maketa bomby v poslaneckém klubu, anonymní telefonát k tomu. Ještě úspěšnější odklad jednání vyvolá bomba skutečná.
Dobré jsou utržené kohoutky na WC, plyn unikající potutelně navrtaným potrubím. Své udělá i nenápadné vypuštění lišky se vzteklinou do jednacího sálu. Bylo by zajímavé sledovat, kdo koho víc pokouše a kdo to odskáče. Liška, nebo poslanec? Velký úžas a zmatek by jistě vyvolal nečekaný příchod Karla Marxe nebo Lenina. Nejméně polovina poslanců by padla na kolena a přerušila jednání. I v tomto případě by bylo zajímavé, kdo koho pokouše. A ten spor: Byl to Lenin? Nebo nebyl? On žije? Ano, je věčný. Ještě lepší než Lenin by mohl být umělý požár, blesk nebo fotbal.
Ale smradlavá kulička je přec jen nejčeštější a také nejúčinnější. Smrdí, vyhání lidi a neví se, kdo ji roztrousil. To je báječná příležitost k novému obviňování, k novým obstrukcím a nadávkám. Protistrana může přinést kuličky ještě smradlavější. Vznikne sněmovní vyšetřovací výbor, kdo víc smrdí. V takovém výboru jsou skryty obrovské možnosti nových urážek, nadávek a obstrukcí. Smrad je důležitá politická kategorie, bez smradu se politika vůbec nedá dělat.
Jakýsi sprostý žák nadával učitelce, a když to přežila, dal jí facku.
Učitelka facku opětovala. Žák je beztrestný, je to jen žák. Učitelka má vyšetřování na krku a bude asi po zásluze potrestána. Žáci se nesmějí bít, to je hoře učitelek! Poslanci musí být z takové situace nadšeni - mělo by to platit i ve Sněmovně. Krásně by se vládlo: dáš dr. Rathovi facku, potrestají dr. Ratha. (Nevím, proč mi sem dr. Rath pořád leze - jako příklad.
Jako by nebyli jiní výtečníci.) Kristus by nikdy neřekl, že obstrukce jsou legitimním politickým nástrojem. Ale Krista by s tím jeho monotónním „miluj bližního svého“ na kandidátku nepostavili ani lidovci.
Paroubek slíbil důchodcům 3 000. Je na čase, aby ODS slíbila 3 001. Jako Kristus: Farizejové slíbili stovku? Ty slib o korunu víc. A ve Sněmovně vraž hřebík do rozvaděče.
Bude tma. To je tak vše, co si pamatujeme z Nového zákona.
Foto popis|
O autorovi| Karla Steigerwalda, Diář