Co neodboráři? Proti stávce do stávky
Odboráři budou stávkovat, protože chtějí, aby vláda vládla jinak. Obsadí proto cizí továrny, cizí vlaky, cizí metro. Budou si myslet, že mají na to obsazení právo, protože bojují za spravedlivou věc. Majitelům továren, vlaků, metra způsobí škodu. Obtěžovat budou také nestávkující veřejnost.
Majitelé továren, vlaků a metra nemají s vládnutím vlády nic společného a rozhodování vlády nemohou nijak ovlivnit. Dokonce ani občané, které stávkující budou obtěžovat, nemají s vládou nic společného a nemohou ji ovlivnit. S jedinou výjimkou - všichni jsou voliči a dali někomu ve volbách svůj jediný hlas. Stávkující ale nyní tahají z kapsáře hlas druhý - jednou už volili, aby nebyly reformy, aby nebylo třicet korun u doktora. Volby nevyhráli, teď se pokusí pomocí stávky o opravu. Proč mají druhý hlas a my nestávkující ne?
Stávka nemá nic společného s poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Je to stávka proti vládě. Je to vzpoura, pokus o převrat, o svržení politického režimu násilím. Že nebude mít takový efekt, že režim neohrozí a nebude mít žádný výsledek, případně přinese výsledek spíš komický, je druhá věc.
Jeden z předáků stávky, jehož odborářské jméno jsem zapomněl, to řekl jasně: Jakápak legálnost stávky. Když se stávkovalo v roce 1989, na legálnost se také nikdo neptal. To by se starý režim nepovalil. Předák má pravdu, když jde o svržení režimu, jakápak legálnost. Stávkujícím odborům jde o svržení režimu? To se zdá být silné kafe, ale jiné vysvětlení, proč chtějí měnit rozhodování vlády pouličním bojem, se nenabízí.
Všechno, proti čemu odbory chtějí stávkovat, jsou věci politické. Ty se rozhodují v zastupitelské demokracii politickým bojem stran, hlasováním ve volbách, kde má každý jeden hlas, ne dva (jeden volební, druhý demoliční), a politickými zápasy v zastupitelských sborech. Pokud jedna z politických stran přenese tento zápas na ulici a jako rukojmí si vezme proti jejich vůli jiné spoluobčany, staví se mimo zákon a měla by být zakázána. Fráze o odborech a jejich spravedlivém boji jsou jen zástěrkou politického zločinu, který přenáší politický boj za hranice demokracie mezi bojůvky na ulici.
Přesněji řečeno, kdo vymění demokratické politické postupy za boj na ulici, říká: je vzpoura, vzhůru, lide, na barikády, ať padne podlý režim a jeho shnilá demokracie. Takto ostře odboráře u nás nikdo nevidí. Režim jako za Gottwalda odboráři nerozvrátí a politická scéna už rozvrácená je. Odborářů je málo, udělají kravál, nakoupí si, Prahu nezapálí, místo krve jako obvykle poteče pivo, všechno to bude jen jako a výstražné. Jejich političtí velitelé budou spokojeni, zas jedno digitální vítězství proti vládě.
Možná bychom měli stávkovat i my neodboráři. Proti stávce. Opatřili bychom si tak i my druhý (kontrarevoluční) hlas. Měli bychom obsadit odborové paláce a sekretariáty. Byty odborářů vzít do rukojemné držby a odboráře až do konce stávky vyhnat z podniků na ulici. My nestávkující chceme třicet korun u doktora!
Stávka je velký politický kýč a velká politická lež. Do roucha domnělých sociálních práv se halí pokračování politického boje jinými prostředky - na ulici, ve fabrikách a v metru. Co se nevybojuje v parlamentu, o to se budeme bít alespoň výstražně jednu hodinu na ulici. Takovou politiku bychom neměli brát vážně.
Ani argument, že se tento kýč aplikuje i na západ od Šumavy a v krvavější podobě, neplatí.
Důležité je, že nasazením odborů do politiky se politika pokřivuje: někteří mají najednou víc politických hlasů než jiní. Je to stará komunistická praxe, po které i dnes levice ráda sahá. Kdo chce měnit režim, tomu se hodí. Pro ostatní buřiče je to jen mámivé pouliční šidítko.
***
Měli bychom stávkovat i my neodboráři. Obsadili bychom odborové paláce a sekretariáty a odboráře až do konce stávky vyhnali z podniků na ulici. My nestávkující chceme třicet korun u doktora!
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES