Služba úchylům ohrožuje svobodu lidí
Vyfotografovat tajně nahou herečku a fotografie zveřejnit je jen zdánlivě prasečinka malého formátu. Smyslem takové akce je služba úchylům, kteří za to zaplatí.
Prasečinka velkého formátu z toho je, protože tělo lidí už není jejich. Jejich není ani právo na soukromí, právo na ochranu intimního života. Vše lidské už je veřejné, vystaveno očím všech. O skleněných průhledných domech snili odjakživa fanatici všelijakých státních totalit, kdysi protestanti, blázni surrealisti, komunisti, protože proč něco skrývá ten, kdo žije řádně? Copak nepatří lidstvo na jedno společné náměstí, jak veršoval Nezval? Soukromí, právo na jeho ochranu vždy podezíraly všechny totalitní režimy - vždy chtěly vidět občany všude, i doma, co tam dělají. Průnik do soukromí lidí byl vždy rozhodujícím krokem do nesvobody. Stopování, odposlouchávání, slídičství nemělo jen ten smysl, že se slídící policie dozvěděla, co lidé tajili, ale především smysl hlubší: moc si může vůči občanům dovolit všechno a všechno o nich ví.
Média se ráda vychloubají, že jsou hlídacími psy demokracie. Prolamovat právo na intimitu lidí není služba demokracii, nýbrž úchylům.
Často a rádi se vysilujeme malichernostmi - má úřad právo mít na náměstí (ve škole, v hotelu) kameru? Smí někdo znát rodné číslo? V těchto případech se píše: velký bratr tě sleduje, konec svobody, atd.
Když však slídil vyfotografuje nahou herečku, začne mudrování: producírovala se. (I kdyby - nikomu to nedává právo zveřejnit v médiích její nahotu.) Doplatila na to, že se nepřizpůsobila technologickému pokroku v digitální éře. (Jako by se o Židech psalo: nedocenili rozvoj moderního spalování.) Zveřejnění fotografií prý nepřekračuje hranice mediálního světa. Co to proboha znamená? Že každý může být na cizí účet čuně?
Nejde přece o to, kdo koho kde vyfotografuje, ale o to, co a jak s takovou fotografií udělá. Cíl je stejný jako za totality: ponížit, potupit a moralizovat! Slídil, který tajně fotografuje, vykřikuje: I dětem jsme museli zavírat oči! Prasečinkář dodá: Je naší povinností informovat veřejnost, jak se celebrity chovají! Tahle se nechovala normálně. I toto moralizování smrdí fašismem. Kamera na náměstí je neškodná věc, rodné číslo taky. Zato názor, že veřejnost má právo vidět bez vašeho souhlasu vaše soukromí, je zničující. Je to pilíř nesvobody: být pod kontrolou! Stát by měl občany před tímto násilím chránit. Prodávat úchylům výtvory slídilů je zločin. Když ho nebude stát trestat, naší svobody bude ubývat. Před olezlíky si nebude jist nikdo. Každé prasáctví bývá kryto moralizujícími plky: máme právo vědět, nechová se normálně, co skrývá! Všechno to páchne radostí nul, že mohou někoho poplivat.
Svoboda lidí tu není proto, aby každý slintavec mohl vlézt, kam chce, ale proto, aby lidé žili v soukromí, v tom nejcennějším prostředí, které mají, bezpečni.
Toto bezpečí by jim orgány státu měly dopřát.
V opačném případě nám skutečně mohou píchnout do hlavy čip a naše konání a myšlení rovnou přenášet někam za hranice do digisvěta. Jako v krutém sci-fi.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES