Bacha na Pixu, dá nás do vězení
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Jedno české haiku vůbec není báseň. Najdete ho ve Švejkovi. Je to kratičká anekdota o vojákovi, který dostal na ulici v Budějovicích od důstojníka facku. Fackovat se vojáci tehdy nesměli, tak si postižený stěžoval vyššímu důstojníkovi. Ten věc vyšetřil a rozhodl: Nebudete potrestán. Bylo zjištěno, že jste na ulici byl v době platné vycházky.
To haiku vystihuje českou spravedlnost, jak se praktikuje asi už od Rakouska. Přečíst by si je měl i bývalý starosta Putimi Hanus. Ten upozornil na Pixu, že je estébákem, a nyní mu hrozí vězení i pokuta.
Pixa estébákem byl, nepopírá to, ale myslí, že to upozornění snižuje jeho autoritu, a podal trestní oznámení. Orgány, místo aby s Pixou a jeho oznámením vyrazily dveře, rozběhly vyšetřování Hanuse.
Nastolily tak velmi důležité otázky, s nimiž si naše společnost neví rady. Má estébák čest? Může tato čest být poškozena? Je pomluvou, když někdo řekne, že estébák byl estébák? Pixa si myslí, že ano. Dostává se tak do velkých rozporů.
Má-li estébák čest, tak označení za estébáka nemůže považovat za pomluvu. Má na to označení, prevít estébáckej, být hrdý. A nemá-li čest, nemůže být pomluven, protože je bezectnej pacholek. Zajímalo by mě, co budou orgány vyšetřovat a soudit. Že se o estébákovi řeklo, že byl estébák? To bude sranda proces.
K Švejkovým příběhům Pixa patří proto, že po čase, až se úřední kůň unaví, nechá pana Hanuse na pokoji. Mezitím spotřebuje mnoho úředníkohodin, tunopapírů a kilometrorazítek, což vše platíme my, kteří si také myslíme, že být estébákem byla velká hanba i ničemnost. Hanus ani neřekl o Pixovi, že je odporný bejvalej estébák, což mohl a měl. Napsal jen, že Pixa byl estébák.
Hodnocení si nechal pro sebe. Zajímavou okolností je, že Pixa je u policie, čemuž právě se Hanus divil a my se tomu divíme taky.
Hanus za to půjde k soudu. My ne, ačkoliv jsme právě teď napsali totéž. Jsme ale novináři, na ty si Pixa netroufne, protože bychom to rozmázli v tisku a o Pixově estébáctví by se dozvěděl milion čtenářů. Na soudním sporu bychom se pěkně popásli, Pixa by šel domů s ostudou, protože vyhrát takový nejapný spor by mohl jen v případě, že estébákem nebyl. Sám však říká, že estébákem byl, že dělal u sledovačky, má to tedy marný, soud i čest by prohrál.
Ledaže by se už zas změnily poměry a estébáctví by bylo povolání čestné jako tenkrát, kdy se estébáků každý bál. V takovém případě by to s námi dopadlo bledě. Soud by nás odsoudil, šli bychom za hanobení a pomluvu do vězení a tam teprve, za zdmi, by si na nás estébáci a jejich kámoši bachaři zgustli. Manželkám by sebrali pasy, děti by vyhodili ze škol a vzdálenější příbuzní by se nás museli veřejně zřeknout. Pixa by dostal ztracenou čest zpět, možná by mu přidali i frčku. Zdá se mi ale, že prozatím to není tak zlé. Pixu s jeho žalobou nakonec odmítnou, potáhne zatrpkle domů, přesvědčen, že poměry jsou dnes tak zlé, že si na estébáka každý může otevřít hubu.
Pixovi se nedivím, ten si estébáctví jistě váží. Vykračoval si tehdy jako pán, lidi se ho báli, uskakovali z cesty, jednomu velkomyslně pomohl, jiného zle skřípnul. Úcty měl plno. Dnes aby se o ni hrdlil a ještě aby o sobě četl tak pitomé články, jako je tento. Divím se ale orgánům.
Proč to vyšetřují? Co to je za lidi? Jsou to snad kamarádíčkové estébáků? Nebo mají cit pro spravedlnost už tak zplesnivělý, že půjdou Pixovi na ruku? Nebo jsou to nějací šílenci, tak posedlí snem o lidské důstojnosti až do hořkých konců, že ji chtějí i estébákovi dopřát? Nakonec proč ne, estébák nám může být ukraden. Jenže my nejsme ukradeni jemu. Až bude moci, dá nás do vězení jako Hanuse.
Foto popis|