Není těžké najít lupiče z Wolfovy kanceláře
Poslanci Wolfovi vyloupili kancelář. Pachatel není znám. Mohl to být obyčejný lupič, nebo lupič politický. Politický lupič mohl být buď osamělý podivín, jako vrah Kennedyho, nebo ho najala nějaká politická síla. Hledala v kanceláři důkaz o Wolfově korupci nebo cokoliv jiného.
Politická síla mohla být buď pravice, nebo levice. Pokud to byla pravice a našla důkaz o úplatku, spálila ho. Pravice však žádný důkaz hledat nemusí, tím méně vylupovat levicovou kancelář. Sama dobře ví, jestli Wolfa podplatila, nebo ne. Pokud ten důkaz našla levice, zveřejní ho, protože je to silná zbraň proti pravici a levice bude mít vyhráno. Pokud důkaz zveřejní hloupě, uškodí si.
Důkaz může být buďto pravý, nebo zfalšovaný. Pokud bude pravý a levice ho hloupě zveřejní, přizná, že vylupuje kanceláře, což je stejné svinstvo jako podplácení. Pokud bude zfalšovaný, ztrácí vylupování kanceláře smysl. Zfalšovat a zveřejnit ho mohou i bez lupiče.
Důkaz může být pravý a zveřejněný chytře. Například ho přinese do Lidového domu hluchoněmá žena, která zmizí v davu.
Tím vyšetřování uvízne na mrtvém bodě. Žádné další stopy nebudou a vyloupenou kancelář zatlačí do pozadí jiné aféry, které se už v této chvíli rodí.
Na mrtvém bodě uvízne vyšetřování jen zdánlivě. Existuje osoba, která i bez důkazů nepochybně ví, kdo a proč kancelář vyloupil a co tam našel. Tou osobou je sám lupič. Svou znalost nenechá ležet ladem. Půjde za svými objednavateli a bude žádat za mlčení peníze. Když je nedostane, půjde za tou druhou stranou, které nabídne za peníze informaci, kdo a proč Wolfovu kancelář vyloupil a kdo to objednal. Jedna z obou stran mu určitě zaplatí.
Plátcem bude hned ta první, objednavatel. Lupič to ví, a proto za ním půjde už brzy. Peníze dostane, odnese si je domů, ale po čase přijde znovu. Začne objednavatele vydírat.
Objednavatel bude buďto jako blbec pořád platit, nebo dá lupiče zavraždit. Pravděpodobnější je to druhé, protože lidé raději vraždí, než platí. A tím vyšetřování může skončit. Policii stačí bedlivě sledovat všechny příští podivně zabité lidi, nechat je po našem detektivním schodišti projít opačným směrem až k té loupeži, a na koho to bude pasovat, ten je lupič.
Komu toto líčení připadá příliš bláznivé, ten nezná český svět, který se hemží krabicemi od bot s miliony, igelitkami s miliony, podplacenými vyšetřovateli podplácení, loupícími soudci, Kubicovými zprávami, neviditelnými miliony v ovzduší, pěti viditelnými na stole v českých, kapříky, hltavými luňáky a jinými pohádkami barvité české krajiny.
Můžeme se dočkat i Wolfa, který si kancelář, aniž o tom věděl, vyloupil sám, i když měl klíče, a to jen proto, aby snědl důkaz o neexistujícím úplatku, který dostal. Už v pátek policie věděla, že nešlo o lupiče politického, nýbrž jen o samotáře podivína. Vyšetřit vyloupení Wolfovy kanceláře není těžké, ale s nejvyšší pravděpodobností k němu nedojde. Dopadne to jak s říšským sněmem.
Mnoho plamenů, mnoho podezření, fakta žádná. Čtenář může sám kombinovat, kdo je pachatel a komu loupež poslouží. Ale ani to nepomůže. Pachatel to mohl navléknout tak, aby podezření padlo na nevinného.
Nejméně škody udělá případ nevyšetřit a zařadit ho do politického zvěřince, sekce drobnosti. Jediné, co může šťouraly mrzet, je to, že takto se tvoří politika.
Šťoural si kdysi na počátku myslel, že takto ne, že politika není od chudého strýce milion v dietách v krabici od bot ve vyloupené kanceláři poslance, který přestoupil buďto pro peníze, nebo proto, že tam u nich toho jednoho chlapa už nemohl vystát.
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES