Proti základně nasadili i ruského generála
Premiér Velké Británie Chamberlain přivezl z Mnichova do Londýna v září 1938 mír na příštích sto let. Potvrdil mu to Hitler na papíře. Znáte větší omyl?
V čele boje proti radaru v Brdech stojí, jak jinak, komunisti. Bezpečnost státu by zajistili ekonomickými a kulturními nástroji. Nejsou sami. Proti radaru je široká opozice, socialisté, zelený mír, ekologové, hnutí Ne základnám!, Ano Rusům, Palestinci, Rusové, kdekdo.
Z radaru, což je technické zařízení, které včas zjišťuje, jestli a odkud či na koho letí raketa, stala se vnitropolitická kafilerie, jakési mlecí zařízení, které všechny české chamberlainovce semlelo s komunisty, ekology, arabofily a rusofily v jednu jedinou Národní frontu. Její ideové spodní patro vystihla občanka, která se bojí radaru, aby „se manželovo zdraví nezhoršilo“. Vrchní patro určila ČSSD. Pozvala si na včerejšek z Ruska generála, aby bylo vidět, jak to všechno myslí. To si mohli pozvat rovnou zas vojska.
(Divné je, že ruský generál měl tak málo vkusu a přijel. Copak nic neví?)
Radar zatím žádné rakety nezjišťuje, ale stav české veřejné scény už zjistil: chamberlainovci jsou v čele. Dělají hluk, lezou na stromy, zvou generály z prožluklých zemí, demonstrují, křičí a nepřijímají žádné argumenty. Skutečnost obracejí naruby: z radaru, který má být obranným aparátem demokratického světa, dělají naopak nástroj útoku. Po zkušenostech s demagogií komunistů je divné, že mají znovu úspěch. Celá tato Národní fronta, pokud nechce přímo středoevropský prostor otevřít ruské expanzi (aspoň její část to určitě chce), věří asi tomu, že demokracie se brání sama od sebe, nějakými papíry, dohodami a sladkými řečmi nepřátel svobody. Slavná mírová hnutí z komunistických dob měla jediný cíl a smysl: ubránit mír otevřením prostoru Sovětskému svazu. Chcete mír? Nebraňte se! Raději rudý než mrtvý. Dnešní míroví šašci tyto postoje jen opakují, jako by je zase platili tajní agenti.
Radar ukázal vnitropolitický problém číslo jedna: opozice považuje nadbíhání té mírotvorné hmotě a získávání její přízně ve volbách za důležitější než zajištění bezpečnosti státu. Být v obranném systému demokratických zemí je jedinou zárukou bezpečí republiky. Řeči o tom, že nad sebou nechceme rudou ani bílou hvězdu, že nechceme cizí vojska, že žádné nebezpečí není, znamenají jediné: tato zemička je k mání, kdo máš zájem, slupni ji. ČSSD to dobře ví, ví to i všechny ekoparty, Greenpeace a hnutí proti základnám, ale boj proti radaru a klamání veřejnosti je lákavější. Přináší to popularitu a zájem médií. Tyto efemérní výhody sleduje i politická opozice: ačkoli s radarem sama začala (jako vládní strana tehdy věděla, že je to nutné), zve dnes protiradar – naschvál ruského oficíra.
Churchill byl tenkrát proti Británii zblblé mírem z Mnichova sám. Chamberlain se chlubil, že přivezl čestný mír. Churchill říkal: Ztratili jsme čest a do roka budeme mít válku. Je úkolem státníka stát i proti většině, protože většina není vždy pravda. Politik, který za všech okolností a za každou cenu řídí své činy studováním všelijakých průzkumů popularity, není, pane inženýre Paroubku, státníkem, nýbrž sluhou ulice. Úkolem české politiky je přivést republiku do tábora demokracie a pevně ji tam zakotvit a upevnit – ať už je to politika pravá, levá, zelená, černá. Řečeno heslem, aby rozuměla i opozice: Chcete mít radar s USA, nebo být bez radaru s Rusy, nebo, bůh vás netrestej, s Íránci?
Protiradarová politika se opozici pro pár hlasů hodí teď a na podzim. Co by dělal Paroubek, kdyby sám zase vládl? Odpověď je jednoduchá: chtěl by radar. Teď nám chce dát sto let míru bez radaru.
Z radaru se stala vnitropolitická kafilerie, jakési mlecí zařízení, které všechny české chamberlainovce semlelo s komunisty, ekology, arabofily a rusofily v jednu jedinou Národní frontu.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES