Ukradli a darovali budovu. Pak celý stát
Ruská ambasáda v Praze má svůj původ, jako mnoho českých staveb, v krádeži. Budovu ukradli Němci židovské rodině, po válce ji jen tak, z ničeho nic, daroval prezident republiky Sovětskému svazu. Dcera okradeného majitele chce, aby jí majetek vrátili. Naději má však malou, Rusové se s ní nebaví vůbec, český stát odpovídá nesrozumitelně. Věc je u soudů, bude tam léta a nijak srozumitelně nedopadne. Oproti jiným případům státních loupeží je věc mnohem složitější. Majetek nebyl ani znárodněn, ani vyvlastněn. Byl darován Sovětskému svazu. S tím si žádný soud neporadí.
Jak by také mohl. Existovala parta komunistů, někteří jsou ještě naživu, která darovala Sovětskému svazu nikoli snad cizí ukradenou budovu, nýbrž celou ukradenou zem českou. I s lidmi.
A když v roce 1968 hrozilo, že se ukradený dar, podmaněná a narudo natřená republika, bude vracet, zavolala ta komunistická parta ruské vojsko: Chraňte, Rusáci, svůj dar. Nikdy žádný soud nedokázal tyto lupiče potrestat. Ani za krádež republiky, ani za velezradu. Někdy se dokonce zdá, že ten dávný dar ještě platí, že Česká republika stále patří Rusům. Mnozí přední Rusové si to myslí, čtěte jejich výklady.
Nešťastná ambasáda je v tom všem komunistickém kradení jen drobná patálie.