Ochrana mládeže mládeži škodí
Smyslem tohoto článku je ovlivňovat, lobbovat a jinak působit na členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, popřípadě na každého, koho zajímá, co je umění a co je násilí, ohrožování mravní výchovy mládeže a jiné šíření závadných myšlenek.
ČT vysílala před časem dílo Boží duha, film Jiřího Svobody podle Durychovy léta zakázané novely. Je to dílo důležité, angažovaně se vrací k velmi háklivým dobám české minulosti, k odsunu Němců, k poměrům v pohraničí po roce 1945. Je to také dílo hluboké, zabývá se nejrůznějšími existenciálními otázkami lidí, krutostí, odpouštěním, lítostí a násilím. Na banditismus roku 1945 se dívá bez zábran, drsně, nekašírovaně.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání bude to dílo projednávat - vysílalo se před 22. hodinou večer a mohlo ohrozit mravní výchovu mládeže, protože ukazuje scény znásilňování, které do televize sice patří, ale až v noci.
Mravní výchovu mládeže může ohrozit kdeco. Nejméně ohrožena je mládež v izolaci, pokud možno totální. Život je drsný, krutý, nestoudný, člověk je odporné zvíře, jen lehce zakryté civilizací. Mládež je třeba držet mimo život, patrně v ráji, pokud možno tak, aby se o životě a lidech nedozvěděla nic špatného, protože, marná sláva, člověk, to zní hrdě, jak hlásají všechny režimy, které člověka ponižují.
Takové starosti mají vždy všelijaké ty komise či výbory a rady, které mládež chrání před něčím, co zatajit nelze: jaký je život a jak se na ten život dívá umělecké dílo. O znásilňování a krutosti, o nahotě a sexualitě se mládež, zaplať bůh, dozví všechno bez ohledu na 22. hodinu nějakých komisí.
Zajímavé na těch komisích je, že s drtivou pravidelností postihují především díla umělecká, hodnotná, humanistická, před kterými mládež chrání a která odstrkují do nočních hodin, jako by v noci mládež neexistovala. Díla slaboduchá, pitomá, oslizlá, uslintaná a jinak duši ubíjející komise většinou ignorují - ačkoli slizkost a zoufalství z lidské blbosti mládeži zajisté hodně škodí, když už něco.
Řeknu heslo: Šli po Enquistovi, jdou po Durychovi. Blbosti Peříček či reality show v pokojích, umělých vilách a koupelnách celkem pitomých lidí si nevšímají. Komise a rady tu nejsou pro ochranu dětí, ty se ochrání samy, nýbrž pro ochranu blbosti.
V TV už se rodí směrnice: hledejte umělecká témata pro 20. hodinu -krupicovou kaši, která dětem neublíží, ať nemáme potíže a pokuty. Takových ucajdaných děl máme beztak už dost - před 22. hodinou i po ní. U nás je móda v uměleckém díle pokud možno nic neříct nebo jen tak všeobecně, přibližně laskavě, nudně úsměvně, že jako lidi jsou halt lidi a v každým je kus toho ukoptěného dobra s rádiovkou.
Boží duha pro ostrý pohled, pro nekompromisní vidění české prérie roku 1945 by mohla být naopak pro mládež povinnou. Nic není pro mladého člověka cennější než dozvědět se, jací lidé jsou, jaké je celé lidstvo, jak se z té beztvaré a často hodně nelidské hmoty hněte člověk, který zní hrdě. Albert Camus v Caligulovi napsal, cituji zpaměti, že největším zločinem je vnést do duše mladého člověka zoufalství. A nic není zoufalejšího než pohled na prázdnotu, tupost a hloupost - což jsou umělecké kategorie, které žádná rada netrestá.
Lhát je oblíbený lidský sport. Mít iluze, konejšit se nepravdou, zavírat oči, natírat pohraničí narůžovo. Totéž chceme po mládeži. Proto ji chráníme. Proto jsou komise a rady, proto se říká: Tohle jim neříkejte, nejsou zralí, tohle zatajte, až vyrostou, tohle jim zapřete, tohle strčte do hlubin noci, v noci mládež není. Pro život je to dobrý výcvik, to uznávám. Ale jen pro toho, kdo rád zavírá oči a kochá se sladkou lží. Boží duhu by měli mládeži předepsat. Spíš za ni však dají pokutu. Ať žije nezávadné a bezzubé umění, tomu dejte prémii.
Foto popis| BOŽÍ DUHA. Durychova studie pokání.
Foto autor| FOTO: ARCHIV
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES