Martin, strom zelený a Strana štěstí
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Od Buchlova vál vítr, vzal Kačence pentle, večer ji začepili, nebylo jí treba muža. Měla chodit po svobodě. Martin naproti tomu je strom zelený, ženu neměl zapotřebí, měl spíš chodit po galánkách.
Takový je obsah starodávného moravského haiku.
Příběh Martina Bursíka, Kateřiny Jacques a galánek Kuchtové a Zubové byl tedy na Moravě dobře znám už před sto padesáti lety, kdy asi haiku o Martinovi a Kačence vzniklo. Jak je to možné, nevím, ale v tom právě je moudrost haiku, že ví i věci, které neví. V haiku se kupodivu nic neříká o tehdejší ekologické problematice, všechno se v něm točí kolem stroma Martina a Kateřiny, která přišla o pentli. Lidové písně tvoří lid a lid soudil, že si Martin s Kateřinou neměli nic začínat. Vyvolalo to hněv tehdejší Zubovky i Kuchtovky, dvou galánek, po kterých mohl Martin, kdyby ho nezalasovala Kačenka, chodit. Haiku říká, že vítr bere pentle. Kdo Kačenku začepí, neříká. Vítr - to je přece jasná narážka na ekologickou problematiku větrných mlýnů. Co je začepení, neví se. Od čepice to asi nebude. Jde o svatbu, bude to asi něco sexuálního, protože tehdy, před objevem trvale udržitelného života, si lidé svatbu se sexem ještě spojovali. Dnes je sex už výhradně jen doménou politickou a otázkou mozku. Kdyby Martin nechal Kačenku na pokoji, mohl dopadnout jinak i sabat Strany zelených tento víkend, kde, jak se zdá, začepí obě galánky Bursíka Martina.
Autorem haiku nemusel být přímo lid, mohl je jménem lidu složit nějaký romantický pošuk. Například by chtěl zaujmout Bursíkovo místo nebo chtěl rozvrátit celý tehdejší moravský svět svým radikálním, byť slabomyslným postojem k dobovým nedostatkům. Prostě nějaký sotva zletilý hezoun z dobré rodiny, se zkušenostmi herce a dlouhými vlasy, které si nemyl, protože to i tehdy bylo revoluční. Takových zapálených Matějů má každá doba dost, často skládají buřičské písně, proč ne i toto haiku.
Lidé lehce rozpoznají, že strom zelený v haiku o buchlovském větru je skrytým holdem Straně zelených. Strom zelený je biopalivo, ekosymbol dobra. Od buchlovského hradu (příbytku pánů) věje vítr proti stromům (symbolu života).
Této metafoře rozumí skoro každý.
Škoda, že tento víkend Strana zelených zanikne. Při troše opatrnosti nás mohla všelijakými pomatenými zápletkami galánek, Martina i Matěje bavit ještě dlouho. Ekologie je pro lidovou zábavu dobrý terén -krásně se tam straší, krásně se malují černé obzory, krásně se může ekokazatel vyvyšovat nad ostatní - jen on chce dobro, radost, život a krásu. A přitom nemusí skoro nic vědět. Ekokazatelé mají svůj vlastní, nový žargon, svá hesla, svá zaklínadla, a nebýt hrstky hašteřivých začepených bab, mohlo jim to ještě dlouho vydržet.
Český politický lid je důvěřivý. Každé nové politické hnutí je mladé, čestné, mravné, zásadní a povede si v politice jinak, než tomu je dosud. Zrod takového hnutí andělů provází velké sebevědomí, podpora Václava Havla, nabubřelá slova a jásot naivní části Čech. Konec bývá neslavný. Hádky, intriky, nesmyslné nápady, úprk příznivců, vnitřní rvačky a rozklad. Ale nevadí, však bude zase nový zrod. V dobách, kdy se rozkládala Unie svobody, rodili se na troskách tohoto podivného tělesa zelení. O víkendu budeme svědky dalšího opakování toho věčného cyklu. Zrod, sláva a zmar. Tak vypadá osud českých vizionářských těles dobra. Je celkem jedno, jestli Bursík přežije, zvítězí či padne a nahradí ho galánky. Nad zelenými se stmívá, je čas zrodu nové správné politické strany bez bab.
Mohla by se jmenovat Strana štěstí. Toho máme málo.
Foto popis|