Paroubkovi velí hlas lidu, ale jen když ho chce slyšet
Byl proti zahraničním misím armády s hlavním argumentem: Lid to nechce, říkají to průzkumy mínění. A ty on obdivuje, kdyby bylo po jeho, mohly by nahradit politické rozhodování.
Nastala změna. Lid už pravdu nemá. Poslanci ČSSD už mise smějí podpořit – ale požadavek strany na zrušení třicetikorunových poplatků trvá.
Do Paroubkovy lodi teče.
Není pravděpodobné, že návrh na úplné zrušení poplatků Paroubkovi projde. Zachování misí ho bolet nebude, volební hit to nebyl. Jejich zrušení vinou ČSSD by však bylo velmi nepříjemné pro stát i pro Paroubka.
Stal by se čelným kazisvětem NATO, stát jeho vinou také. Další trvání třicetikorunového poplatku by bylo pro ČSSD katastrofou: byl to volební trumf.
Proto ten dosavadní tlak na dohodu: „já mise, vy poplatky“. Teď bude tlak jiný: „odvoláme vládu, nezruší-li poplatky“.
To je už srozumitelné. Původně žádaná dohoda byla totiž nesmyslná. Vojenské mise jsou státní věc mezinárodního významu, poplatky jsou téma pouze zdejší. Nějaké výměnné obchody opozice s vládou například ve věci poplatků, daní či procent pojištění si představit umím – každý něco vydělá, něco ztratí.
Zrušit mise i poplatky by byla potíž pro stát, ODS i ČSSD.
Schválit mise, zrušit poplatky, to by byla patálie jen pro ODS.
Vláda by proto měla jít do parlamentu bez dohod. Co zástupci lidu schválí, to schválí, popřípadě i odskáčou – třeba i ten pád vlády.