Chudej je hodnej, boháč darebákem
Chcete, aby váš kolega lempl měl stejný plat jako vy, který dřete a snažíte se?
Přeje si to 37 procent občanů. V roce 1991 to bylo 22 procent. Výrazně stoupla i poptávka po rovnosti na úkor svobody. Konkurenci považuje za prospěšnou o třicet procentních bodů méně občanů než tehdy.
Takový je výsledek rozsáhlého průzkumu veřejného mínění Masarykovy univerzity a společnosti SC&C. Vypadá to, jako by republika udělala čelem vzad a namířila si to za hodnotami, které oficiálně vzývala komunisty řízená společnost před rokem 1989.
Ty hodnoty se jmenovaly nesvoboda, rovnostářství, žádné vystavování konkurenci, žádná rizika s tím spojená. Žádné dobývání chleba v potu tváře. Komunistická vláda, které patřilo vše v zemi, odměny a platy přerozdělovala podle své úvahy. Nikdo nebyl ohrožen (kdo se nevzpouzel vládě), všichni dostávali do svých stejných žaludků přibližně stejně. Nikdo nebyl nucen zvyšovat výkon, takové úsilí bylo spíš škodlivé než honorované.
Odměňovala se úslužnost, šedivost, pasivita.
Odměnou bylo bezpečí chudoby, nedostatek téměř všeho na trhu, rozpadající se země.
Po tom všem mnozí občané zase touží. Myslím, že to není jen důsledek komunistické vlády. Ta názorně na tisících příkladů ukazovala, že rovnostářství, masivní přerozdělování a centrálně řízené hospodářství jsou vražedné kombinace, které přinášejí vražedné výsledky: chudobu, zaostalost a chátrání. Touha Čechů po rovnostářství, nechuť ke svobodě a soutěži jsou asi staršího data.
Ne nadarmo jsme už dávno vynalezli husitství s jeho nenávistí k majetku. Věří se, že chudej je hodnej, boháč darebákem. Sám mistr Hus říkal: Kdo bohat, ten rohat. Rumcajs chudým dával, zatímco kníže pán v Jičíně byl blbec a uměl francouzsky.
Hloupej Honza s buchtama byl vždy větší hrdina než strojní inženýr, který vystudoval v nepřátelské Vídni.
Když vám před očima bohatne soused, máte dvě možnosti: snažit se zbohatnout také, nebo začít proti sousedovi boj s cílem bohatství mu sebrat a případně souseda zlikvidovat. Ne náhodou u nás za komunistů zestátnění bylo kromě Ruska nejdůslednější, až do toho posledního švícka.
Ale problém je, že rovnostářstvím žádného bohatství nikdo nedojde, natož totálním znárodněním. Na první poslech to zní „seberte bohatým, co mají, a rozdejte to chudým“. Brzy však přijde rozčarování: chudí nezbohatnou, všichni zchudnou. Ale když máte cizí majetek před nosem a někdo vás navádí „popadni to“, je to lákavé. Je to lákavé i pro politiky, kteří to radí. Jak snadno vám mohou blbnout hlavu!
Pokud mají lidé svobodu a vydělávají si podle tržních zvyklostí a o jejich blahobyt se nestará stát, nýbrž oni sami, zem bohatne. Bohatnou bohatí a s nimi bohatnou i chudí. Jako politická devíza je to v naší tradiční polohusitské společnosti nepoužitelné. Výsledky průzkumu, o němž je řeč, jsou pro naše populisty potěšitelné. Lidi chtějí zpátky! Pro republiku jsou to výsledky nebezpečné. Stále ještě nemáme svobodu v sobě dost upevněnou, a už tu vratkou loďku lidé opouštějí.
Pokud nás průzkumy neklamou, to staré dobré české, že jsme všichni z jedné poctivé chalupy a že máme stejné žaludky, už zase může vítězit.
Ošoupaný vtip o praseti, které nemám, zatímco to sousedovo má z božího dopuštění chcípnout, stále ještě není mrtvý.
Ale pozor na průzkumy. Touha lidí vrátit se do socialistického kotce nemusí být upřímná. Možná to říkají naschvál, naštvaní z nynějších pomatených poměrů. Ve skutečnosti třeba ani nechtějí, aby se ti nařvaní a primitivní zupáci, kteří to srovnali do latě a všem poroučeli, vrátili.
Třeba jen chtějí, aby slušnost ve státě posílila a aby ubylo lumpů.
***
Mají-li lidé svobodu a vydělávají si podle tržních zvyklostí a o jejich blahobyt se nestará stát, nýbrž oni sami, zem bohatne. Jako politické heslo je to však v polohusitské tradiční společnosti nepoužitelné.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES