Zastavit hýření? Naopak, zvětšit
Celý tento Kocourkov naplňuje lidi malomyslností, pocitem bezmoci a nechutí mít zájem o věci veřejné. Pocitu, že svobody a demokracie zbývá jen kousíček, se člověk nezbaví.
Janota neodstoupí, vláda to nevzdá. Je to další špatný krok, který má zabránit ještě špatnějšímu. Co by asi následovalo po Janotově odstoupení, či dokonce po demisi vlády, umí si každý představit. Z politiky by se stal ještě větší kabaret a nechuť lidí k politice by stoupla. Takže ten krok je vlastně správný. Něco zase zachraňuje.
Ale i bez demise to má vláda zlé: je celkem jedno, co by chtěla jako vláda udělat či co udělá. Nová koalice komunistů, socialistů a Cyrila Svobody si v parlamentě prosadí, co ona uzná za vhodné. Události jsou nelítostné. Vláda ničemu nezabrání, nic neprosadí. Bude statovat, i kdyby byla odborníky přeplněná jako kolegium Akademie věd. Pro ctitele nepolitických vlád odborníků je to poučení: političtější a bezmocnější vládu jsme tu neměli. Fischerova vláda má jedinou přednost: za nynější trapnou situaci nemůže. Je to vláda, která se obětovala hlouposti soudobé politiky. Příběh té hlouposti je skoro nekonečný. Už více než deset let máme vlády, které neurčují výsledky voleb, nýbrž vlády, jejichž koaliční složení určují dohody politických stran. Na základě výsledků voleb mohou vzniknout vlády pravicové, levicové i směsi koz s motejly. Volby jsou od toho, aby vznikla vláda jakákoliv. A takové také vznikají, většinou ještě opepřené „zrádci a přeběhlíky“, bez nichž by nevznikly vlády žádné.
Politiky z toho vinit nemůžeme, pachatelem je volební zákon. Za ten ale politici mohou.
Když padne vláda, má se vlády ujmout většina, která ji porazila. V logice politického boje by bylo, že o to usiluje. My však máme další podivuhodný postup: překlenovací, dočasná letní či jaká mezivláda a předčasné volby. Mezivláda nikomu neodpovídá, visí v „luftě“, odsouzena k tomu, co si na ní kdo na chodbě vyřve, svázána dalším fenoménem, který se jmenuje „odpovědnost“, i když jde o naprostou neodpovědnost.
Když parlament vládu udělat neumí, či nechce, nemůže ten nedostatek nahradit domluvenou mezivládou a celý problém strčit na cizí nevinné hlavy. Musí dát rozhodnutí volbám. Aby to nebylo tak přehledné, mimořádné volby u nás jednou možné jsou, jindy jsou protiústavní. Máme Ústavní soud, u nějž to také může být jak kdy.
Celý tento Kocourkov každý „legislativec“ a „politolog“ vysvětlí a obhájí. Vše je v souladu s ústavou. Pocitu, že svobody a demokracie zbývá jen kousíček, se člověk přesto nezbaví. Lidi to naplňuje malomyslností, pocitem bezmoci a nechutí o věci veřejné mít zájem.
V této chvíli vládne koalice KSČM, ČSSD a KDU-ČSL, schovaná vzadu za vládou odborníků, kteří zachraňují situaci před katastrofou ještě horší. Vláda prohrála bitvu o deset či kolik miliard v rozpočtu se schodkem 163 miliard. Prohraná bitva je ten rozpočet, ne těch přidaných pár miliard. Prohraná je hlavně snaha nějak to hýření zastavit, na první pokus alespoň těmi pár uspořenými miliardami. Ani to nejde. Zelenou má hostina neodpovědnosti a plýtvání. Pokus spravovat stát se neděje, běží mamutí nákup voličských hlasů za peníze voličů. Hýření se nezastaví, nýbrž zvětší. Koalice, která takto vládne, nemá vládu, na jejíž hlavu by to padalo. Za pár měsíců, až nynější zákony prosazené rudooranžovočernou koalicí polezou ven jako péra z gauče, hodí to Jiří Paroubek všechno na Jana Fischera. Politické poměry jsou neobvyklé. Diktátorem to nezavání, rozpočtovou katastrofou a bankrotem státu ano. Napravit se v této chvíli nedá nic. Čeká nás předvolební štvanice bez zábran a bez bariér. Z hlediska cíle (já chci vládu) jsou nějaké miliardy v rozpočtu či nějaký příští státní krach bezvýznamné.
Důležité je, co je teď, budoucnost už se vždycky nějak šikovně zašmodrchá.
Nevím, kdo by tomuto přívalu uměl čelit.
ODS to asi nebude, protože nedokáže čelit už ani svým vlastním problémům.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES