Čapek, V & W, sníh, Kubera a chodníky
V povídkách Karla Čapka zvonil v pět ráno strážník na domovníky: sněží, běžte zametat. V &Wv době krize zpívali, že když se v sněhový háv ovine stověžatá matička, bude pro nezaměstnané prácička. Domovníci si je najímali na odklízení sněhu. To se líbí poslanci Škromachovi, vidí v tom příspěvek k vyléčení krize.
S tím vším zametl Kuberův zákon. Uvedl do souladu vlastnictví a zodpovědnost. Čí chodník, toho zametání. Majitelům domů se uleví, nebudou už muset zametat chodníky. Ale neuleví se jim mnoho, stejně nezametali. Od nynějška budou nezametat obce, těm chodníky patří. Nám, kteří se brodíme sněhovou kaší a padáme na náledí, může být jedno, kdo nezametá a nesype. Když nezametal majitel domu, měl výmluvu: chodník není můj, ať zametá město. Město si pojistí zlámané nohy a případně bude stíhat samo sebe. Přistihne se, že tam je led, jinde břečka, a dá si pokutu. Vezme peníze z jedné kapsy, dá je do druhé. Nepřátelé Kuberova zákona tvrdí, že města na zametání sněhu stejně nemají peníze. Ale můžou zvýšit všelijaké koeficienty. Řešení by také bylo, chodníky prodat. Ale kdo si dnes koupí chodník?
Sníh je legislativní problém. Kuberův zákon o tom, kdo nebude zametat chodníky, přesto prošel. Je to další vítězství naší mladé demokracie.