Dnes jsou skleslí. Hádejte kdo
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Výročí Vítězného února máme za sebou. Dnes už málokdo ví, co to bylo. Asi nějaké vítězství na Moravském poli poblíž Lipan, kde snad prý bojoval Žižka s Havlem proti Gottwaldovi s Kozinou a Kokešem Jakešem. Tolik se ví o moderní historii. Zbylo z ní jen okřídlené haiku: Právě se vracím z Hradu. Kdo se to vracel? Asi Kozina. Byl navštívit Havla.
Velvyslanec USA Steinhardt píše v té době ministru Marshallovi: „Únorová krize byla výsledkem Československo-sovětské smlouvy. Češi jsou malým národem. Ohebná povaha je nutí, aby popuzovali sousedy a sázeli na obě strany. Za druhé světové války se jim podařilo uniknout zkáze, rozvinout průmysl a skončit na straně vítězů. To jim pomohlo dosáhnout neodůvodněného pocitu důležitosti. Dnes jsou jako národ skleslí. Komunisti byli agresivní, drzí a dostatečně organizovaní k tomu, aby využili situace. Nekomunisti dávali přednost stranické loajalitě a osobním ambicím před bojem proti komunistům. Tato situace způsobila zhroucení. Z hlediska amerického se jeví opovrženíhodným, že s výjimkou několika studentů ani jeden občan od prezidenta až po nejprostšího občana se nepostavil na obranu politických práv. Několik Čechů prohlásilo, že když vlastní lidé nebyli ochotni za svobodu bojovat, nezaslouží si ji!“
To napsal velvyslanec USA v Praze 30. dubna roku 1948. Týkalo se to právě Koziny a Žižky. Nás ne. Navíc – co s těmi starými a poměrně nejasnými událostmi dnes? Gottwald chlastal, jezdil s Kozinou na koni po Hradu, jedl špek a měl rád děti. Víc se neví.
Osobní ambice a loajalita ke straně mají přednost i dnes. Kdo se dobře organizuje, má i dneska náskok. Autor haiku Jsem jako kůl v plotě, nepokojný Jakeš, vystoupil na konferenci KSČM se zásadním projevem. Kdo má zájem, dozvěděl se, proč komunisti přišli o moc a jak ji znovu získat. Všechno zavinil Chruščov, protože očerňoval a odsuzoval Stalina. Tím se všechno rozviklalo. Gorbačov to už jen dorazil. Ale dneska už je kapitalismus zas v koncích, zkusme to znovu. Podmínkou úspěchu je jednota, mezinárodní organizace, společně posoudit otázky a očistit Stalina.
Komunisti, to jsou potomci Koziny, si Jakešovy projevy rádi poslechnou.
Jsou demokrati, nemohou mu zabránit, aby k nim mluvil. Demokracie je demokracie, tady je každé rozčilování marné.
U nás se rádo operuje v oblasti trestných řečí. Nejslavnější asi byl hon na člověka, který vydal Hitlerův Main Kampf, abychom se o té knize přesvědčili na vlastní oči.
Chlapíka vydavatele skoro zavřeli a popravili. Je asi názor, že o nacismu se dnes už nemá nic vědět. Ale nechápu, proč s těmi lidmi nemá oplétačky i pan Jakeš. Vychvaluje Stalina, který zavraždil ještě víc lidí než Hitler, protože na to měl víc času. Zkuste napsat, že nacismus nemusel padnout, kdyby Hitlera neočerňovali a nepůsobili proti němu rozkladně. To si na vás hned smlsnou lidi, kteří nechtějí, aby se vychvalování zločineckých režimů šířilo. Stalinovi mrtví jsou na tom zle. Komunisti je zabili v rámci pokroku, který se zas podle Jakeše vrátí, protože je to otázka organizovanosti a pevných idejí. Vraždit v rámci pokroku není zas tak zavrženíhodné.
Napsal jsem kabaretní hru o Dubčekovi a Brežněvovi. Kritik napsal, že jsem zuřivý antikomunista. To je pravda. Nikdy jsem ale nečetl, že jsou také zuřiví antinacisti. To mi připadá nespravedlivé. I Hitler měl nakonec na mysli pokrok, i když jen pro čistou rasu. To mohlo nějakého antinacistu rozzuřit.
Výročí Vítězného února bude zase za rok. Ve škole nám říkali: Únor bílý, pole sílí. Proč, když byl rudý?
Foto popis|