Klaus zlobí. Buďte šťastní, že ho máte
Prezident Klaus pronesl k Evropské unii projev. Dočkal se, jako obvykle, ostré konfrontace i nadšeného přijetí. Opticky se zdá, že odpůrců je víc. To může být klam. Levice, která Klause odjakživa pronásleduje, je většinou ve státní službě, má v pracovní době dost času mít názor a hojně psát do novin. Klausovi příznivci se honí od slunka východu za výdělkem a na veřejné klábosení v novinách mají času málo.
Dělají však dobře, že diskusi o prezidentově projevu ignorují. Je neplodná. Nemá za cíl debatovat o problémech, které EU má, mít bude či nebude. Je to bohužel diskuse jen vnitropolitická a jejím cílem je ulovit nějaký nový Klausův skalp, anebo Klause naopak adorovat. V zahraničí je to diskuse vnitroevropská, a protože Evropa je jen jakési větší Česko, vyjde to nastejno: hodnotí se vlastnosti řečníka, ať už domnělé nebo skutečné, dávají se známky jeho prý zákeřným cílům, nalepují se na něj visačky, které mají zlepšit pozici druhé strany a kritika EU nějak ponížit či znevěrohodnit. To je počínání v politice obvyklé, normální, nevyhne se mu nikdo. Je to škoda, z takových půtek je možné rozvíjet pozici jednotlivých kádrováků, budoucnost Unie ne.
Klaus neřekl o EU nic nového. Jen to, co říká léta, pregnantně a přehledně zformuloval. Zda má víc pravdy než jeho odpůrci, ukáže se za deset, dvacet nebo přinejhorším už za pět let. Kritizovat a vést o kritice rovnoprávnou argumentační válku je jedním z největších objevů Evropy. Je to také nejproduktivnější způsob, jak řešit konflikty, a na rozdíl od války málo bolí. Lidi si na tento druh válčení musí zvykat, většinou si každý myslí, že člověk s jinými názory je buď darebák, nebo blbec. A kdo nějakým názorům propadne, vidí v jejich hlasateli vůdce. Oba postoje se v dějinách nikdy nikomu nevyplatily.
EU je složitý konglomerát problémů, o nichž se mluví málo. Když jsme tady žili za komunistickým plotem, jevilo se nám Evropské společenství jako nedostižný ráj. Teď jsme v něm a kritika se nabízí. Není třeba kolem ní nervózně křepčit jako eurocentristický derviš Zaorálek, stačí se problémy pořádně zabývat. Klaus většinu z nich pojmenoval. Sestavil z nich varovný obraz, či otazník – k použití pro všechny, kdo o budoucnost EU mají zájem.
Nejhlavnější problém je asi svoboda, demokracie, politický život v orgánech Unie. Odpověď, že Klaus lže, protože už jeho projev dokazuje, že svobody je dost, je naivní. Svoboda v EU se týká celé její struktury, lisabonského spisu, bruselské vládní koalice, opozice, evropského politického lidu, který asi ještě neexistuje, mandátů, které mají (či nemají) v Bruselu pro tvorbu celoevropského pořádku, atd. To jsou problémy legitimní, vážné, na pořadu dne. Shrnout se dají do stejného politického duetu jako u nás: zápas levice s pravicí, tečka. Kolik svobody komu a kolik komu dozoru. Všimněte si, že ani v EU, ani zde není obvyklá debata o státu svobody, jen o státu sociálním. I policie to má dnes napsané na dveřích u auta: pomáhat a chránit. Pomáhat je to pečovatelské, chrání se svoboda. Unie se snaží předvádět jako vnitřně nekonfliktní společenství dobra, které chce pomáhat každému za každou cenu. S tím daleko nedojede, protože i EU je jako každý politický útvar v dějinách především kolbištěm politického života, zápasu, konfliktů. Teď zrovna jeden leze ven: protekcionismus Francie a podobně. Nebuďte pokrytci a jako na zápas se na EU dívejte. Nemá to být moderní derivát Svaté říše římské národa německého, který kacíře vyhlazoval. Má to být společenství kacířů, kteří místo vyhlazování hledají kooperaci.
Toto si ale nemyslí každý. Eurojezuitů je dost.
Nechte Klause Unii kritizovat. Buďte šťastni, že ho máte. EU jeho kritika prospěje mnohem víc než zpěvy banálních papoušků eurodobra. Možná nás to uchrání od stěhování všeho do Bruselu.
Život dělá někdy komedie: když centristi odstěhují českou státní moc do Bruselu, bude to tragédie – ale jen do chvíle, než se prezidentem stane Paroubek a premiérem Rath. Pak budeme Bruselu paradoxně vděčni.
***
Klaus neřekl o EU nic nového. Jen to, co říká léta, pregnantně a přehledně zformuloval. Zda má víc pravdy než jeho odpůrci, ukáže se za deset, dvacet nebo přinejhorším už za pět let.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES