Deset let v NATO, dobře vyzbrojený mír
Evropa užívá už šedesát let dobrodiní míru a bezpečí, deset z toho i my.
NATO v tom míru hraje rozhodující roli. A rozhodující roli v NATO hrají USA. Vznikla vojenská organizace, jejíž síla je drtivá a jíž lze ublížit jen jednotlivými teroristickými údery. Na útok proti NATO nemůže vážně pomyslet žádná mocnost planety. Odtud mír. Je to mír římský, zaručený vojenskou převahou demokratického světa, ale na rozdíl od Římanů, jejichž legie spolykaly kus po kuse celý známý svět, toto demokratické uskupení svět nepolyká.
NATO vzniklo v polovině minulého století jako obranné společenství před hrozbou komunistického imperialismu Sovětského svazu.
A osvědčilo se, komunismus jako hrozba je pryč. Všechny agresivní Staliny udrželo na uzdě. Doby, kdy Hitler polykal jednu demokratickou zemi po druhé, se neopakovaly. Prožili jsme tehdy historický paradox: obrovská vojenská síla s odstrašujícím mysteriem jaderných pum nepřivedla státy k zničující válce, nýbrž k míru. A osvědčila se především myšlenka, že svobodu je třeba chránit také vojenskou silou, že svoboda a demokracie musí mít převahu nejen mravní a hospodářskou, ale také vojenskou. Na Stalinovu nabubřelou otázku, kolik má papež vojáků, odpověděla demokracie srozumitelně: rozhodně víc než ty, ty zaostalej děržimordo.
Každý šťoural se musí pochopitelně ptát: No dobře, ale proč je NATO dnes? Ze stejných důvodů jako tenkrát: aby se demokracie ubránila každé ideologii, která ji nechce. Parlamentní demokracie se systémem založeným na svobodě a ochraně občanských práv je vždy prvním cílem každého extremistického hnutí fanatiků, blouznivců a světanápravců, Hitlerem počínaje, Pol Potem či Stalinem nebo bin Ládinem konče.
Všem ideologiím extremismu připadá svoboda jako zlo, svobodná zem jako říše ďábla a svobodní lidé jako čerti. Jen kvalitně a po zuby vyzbrojená demokracie má naději na přežití. Proto je NATO a proto v něm jsme my. Římský mír trvá, pokud je Řím ochoten ho bránit i odstrašující silou. Každému diktátorovi je na otázku, kolik má mír vojáků, třeba odpovědět: Víc než ty.
NATO má mnoho nepřátel. Především těch, kteří chtějí demokracii a svět svobody zničit, protože mají lepší ideál: třeba Alláhův ráj, Leninův komunismus, vládu vyšší rasy. Ale má mnoho nepřátel i uvnitř, za hradbami demokracie.
Hodně lidí věří, že mír nemá mít zbraně, že svoboda se udržuje a brání dobrým slovem. Smutným příkladem jsou čeští odpůrci radaru: o radar jim nejde, nýbrž o boj proti systému, který jediný jim dává právo proti němu bojovat. Což je vlastně nejvyšším luxusem svobody: dát právo i těm druhým, kteří znají lepší systém - bez práva, zato s ideály.
NATO je předmětem politických bojů. Od malých, brdských až po velké, francouzské. Můžete chodit po Brdech a tvrdit, že svoboda nic neznamená, protože pod radarem budou v noci lidé světélkovat. Můžete v západní Evropě tvrdit, že je lepší být rudý než mrtvý. Můžete říkat, že islámský fanatismus je dětská hra. Že Severní Korea je říše neškodných loutek. Že Putin spěje k demokracii. Možná to tak i dopadne, ale to dnes ví jen vševěd, který se u nás jmenuje Zaorálek. My, kteří nevíme, kam a zda Mahmúd Ahmadínežád napře své rakety, věřme jedinému: lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný. Svoboda za to stojí. Římský mír skončil, když v Římě funkce přebrali barbaři, kterým po římském světě nic nebylo. Pak se všechno římské zhroutilo zevnitř a tisíc let na Foru Romanu v troskách paláců hnízdily toulavé kozy.
NATO má zajímavý úkol: aby tu svoboda lidí byla navěky.
***
My, kteří nevíme, kam a zda Mahmúd Ahmadínežád napře své rakety, věřme jedinému: lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES