Muži a ženy, láska a dohled státu
Haiku Diář Karla Steigerwalda
Začal březen, měsíc žen, knihy a dělostřelců. Únor byl měsíc raketového vojska, duben myslivců, bezpečnosti a osiva, květen lásky a průvodů, červen dětí. A tak dále. Každý měsíc se něco slavilo a chválilo alkoholem. Tu se ožrali rybáři, tu zas hutníci a děti. Tak šly dějiny.
Všechno se to už zapomnělo, lidé pomalu nevědí, co kdy slavit. Upustilo se i od průvodů. Život nemá mezníky, lidé si dělají, co chtějí. Ani srpen, svátek ozimů a boje o zrno, nikdo neslaví. Jak přehledně se šlo z března, svátku žen, přes dubnové osivo ke květnové oslavě lásky a logicky pak do června, měsíce dětí. Každý občan viděl, co z čeho pochází a kam to vede.
Žena, osivo, láska a děti. Celý život lidí!
Jen sama ta věc, z níž děti vznikají, která se prý dělá v květnu, se zbytečně obcházela. V brožurách se jí věnovali dva všelijak do sebe zapletení nafukovací lidé z PVC bez pohlavních orgánů. Říkalo se tomu Milostné polohy nebo trochu kutilsky Jak na to. Dvojice vystupovala i v knížce Dospíváme v ženu a Kdy je z hocha muž. Společná četba obou brožurek vedla mládež často k šílenství a předčasné nechuti k sexu. Jejich autorka byla i autorkou písně Chlapci a děvčata vpřed, stavíme nový svět. Ale i to bylo nějaké poučení. Když dnes máte živnost, musíte donést vysvědčení, mít kurzy a praxi. K řízení auta průkazku. Doktor je v komoře. Kdo dělá děti, nepotřebuje nic. Kdo je v politice, musí být zvolen. V každém povolání si stát občana přezkouší, jestli smí. Jen v sexu nic. Amatérismus.
Improvizace. Nahodilost diletantů. Rovnýma nohama do toho!
Stát očividně selhal. Něco tak důležitého, jako jsou příští generace Čechů, nechá v rukou a orgánech lidí bez odborné kvalifikace. Celý květen, je to čas právě lásky a sexu, mohl by parlament věnovat legislativě. Kurzy, školství, zkoušky a praxe. Pak teprve dělání dětí. Je to lákavé politické téma: pryč s diletantismem! Nebo: Dneska to dělá každý fušer! Založme Školy lásky. Školy milostného provozu. Nestýkejte se s partnerem bez státní zkoušky. Mohlo by to být i trestné. Dala nešikovi, který už dvakrát propadl u zkoušky před komisí - pět měsíců vězení!
V Severní Koreji dvojice k sobě přiděluje komunistická strana. Vychází z určitých kritérií nejen odborných, ale také politických. Kdo s kým a proč. Korejci do toho pletou politiku. U nás je to otázka sociální a lidských práv. Má každý nárok na blondýnu? Každá blondýna na boháče? Nejde jen o to, jak na to, což se dá naučit, ale jde o solidaritu hezkých se škaredými, ztepilých s tlustými. Jako u zdravotního pojištění, jeden platí, druhý stoná.
Celá oblast lásky je netknutá!
Stát ji z falešné pruderie obchází a podívejte se pak na ty výsledky, na ty děti! Bylo by žádoucí, aby při tom dělání dětí byl státní odborník nebo odbornice. Dohlíželi by na dodržování předpisů a dbali, aby se nepoškozovala práva přítomných mužů a žen. Jde o rovnoprávnost.
Někdo má bab jako máku, druhý nic. Některá žena na každém prstě pět bzučících bohatých sršňů, jiná leda nějakého učitýlka zeměpisu s hypotékou na krku. S tím se musí skoncovat. Každý muž a žena mají nárok na partnera, jakého si zaslouží. To je nádherné a spravedlivé politické heslo, které dokáže pohnout volbami.
Jsou ve skutečnosti jen dvě velká politická témata: kvalita sexu a dostupnost. Kdo prosadí, aby se kvalita zvýšila, a kdo umožní jeho spravedlivé rozdělení mezi lidi bez ohledu na majetek a politické přesvědčení, ten bude milován. Ale bojím se, že první zákon o zlidovění sexu bude znít: V sobotu a v úterý se to zakazuje. Ve středu je to povinné!
Ale dočkáme se. Láska je to poslední, co stát ještě nereguluje.
Foto popis|