Nacistická okupace a Prorokovy vousy
Včera uplynulo sedmdesát let od předposlední okupace českých zemí. Pro historii to bylo včera, ale pro dnešní obyvatelstvo je to tak dávno, že už málokdo vůbec ví, kdo nás to tehdy okupoval a co se kolem toho dělo. Většina dotázaných by asi řekla, že to bylo něco s Havlem a Gottem.
Bylo to s Němci. Začínala tak dlouhá éra násilnických politických systémů 20. století, které se tvářilo tak optimisticky. Prosazovala se občanská práva a demokratické systémy s volbami. Volit začali i nemajetní lidé a ženy. Objevila se práva sociální. Pokrokoví lidé věřili, že svržením králů a císařů nastane zlatý věk lidstva. Dvacáté století však vyzkoušelo nový typ hrůzy: diktatura lidu může být horší než vláda autokratů. Lid se lehce může změnit v lůzu, může volit a u moci držet krvelačné šelmy. Lid se dá snadno oklamat. Dají se mu podstrčit úchylné teorie sociální, marxistické, rasové, bolševické. Lid takové teorie ochotně přijme a dá jim přednost před svobodou.
Veškerá moc, říkají demokratické ústavy, pochází z lidu. Po moci pocházející z vůle boží či z vůle panovníka je to pokrok, ale ještě to nic neznamená. Vůle lidu může být dosti odporná. Padlé diktátory si vždy představujeme jako osoby, které se moci domohly násilím, krutostí. Neradi si přiznáme, že první podmínkou toho násilí a krutostí byla sympatie a přízeň lidu. Bez té by nebylo nic. Jakobíni by nevraždili bez křepčící lůzy v ulicích Paříže, Hitler by byl nic bez hajlujících fanatických davů a komunistická krutovláda by bez jásajících prvních májů ani nezačala.
Dnešní Evropa je svobodná, jako nikdy nebyla. Je na to pyšná a diví se zbytku světa, proč dobrodiní svobody užívá jen ojediněle. Na fanatiky, třeba islámského typu, se díváme s pohrdáním. Jak může být někdo v moderním 21. století tak omezený jako ti blázniví džihádisti? Jak můžou afričtí diktátoři jíst lidi?
Před 70 lety vpadly do českých zemí hordy lidožroutů z té nejvzdělanější a nejcivilizovanější země světa, z Německa. Moderní, kultivovaná a učená země, kde už sto let měli lidé mnoho svobod, se za pár týdnů proměnila v říši běsů a temnot. Hitler se dostal k moci především proto, že ho občané podporovali, že je nadchl, že jásali, když mluvil, a hlasovali pro něj, když byly volby. Násilí hrálo v převzetí moci roli vedlejší. V hlavní roli byl nadšený německý lid. Češi na tom později nebyli lépe: jak snadno a s jásotem vyměnili demokracii za Stalinovy fantazmagorie.
Zatím vždy stačilo málo a spořádaný svobodný stát se zhroutil do pekla totality. Pohrdat dnes bláznivostí islámských extremistů není na místě: ještě nedávno na tom valná část Evropy byla podobně. Evropský lid se klaněl stejnému ideologickému násilí, jaké dnes provozuje Al-Kajda. Hitler na úsvitu svých dějin nebyl jen hrdinou lůzy. Měl příznivce i v řadách velmi vzdělaných intelektuálů. Na univerzitách, mezi spisovateli, vědci. Obludnost jeho teorií si buď neuvědomovali, nebo je nechápali, či je považovali za nezávazné řečičky.
Začátek je vždy stejný: řeči, sliby, mámení, kterému lidé přitakají. Když jim dochází, na jakém tygru to jedou, je pozdě: tygr je už mocný a vraždí. Říká se, že z dějin se lidé mohou poučit. Pravda to není. To by dějiny nebyly pořád stejné: řetěz vzmachu a úpadku násilí. Když si uvědomíme, kolik krve vyteklo jen v jednom století pro témata tak nesmyslná, abstraktní, zbytečná a bludná, jako je třídní boj či rasová čistota, musíme plakat. Ale šetřme slzami. Patrně nás, bílé demokraty, čekají potoky krve, které bude muset zkažená Evropa, sídlo ďábla, v budoucnu vycedit pro Prorokovy vousy.
Nacistická okupace zbytků republiky a zavedení krvavého protektorátu nebyly nic tak neobvyklého, aby se to v budoucnu jinak, zde či jinde a s jinými teoriemi, nestalo znovu.
***
Nacistická okupace a vznik krvavého protektorátu nebylo nic tak neobvyklého, aby se to v budoucnu v jiné podobě nemohlo stát znovu. „Zkažená“ Evropa nejspíše vycedí pro Prorokovy vousy ještě hodně krve.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES