Co si říkali Vyskočil a Klaus na Hradě
Václav Klaus udělil k osmdesátinám Ivanu Vyskočilovi, spisovateli, herci, dramatikovi, autorovi klíčových orákulí o českém divadle a kultuře vůbec, čestnou plaketu prezidenta. Půl hodiny spolu pak debatovali za zavřenými dveřmi Hradu o šedesátých letech. Zavřené dveře se tak konečně jednou dočkaly pěkného a důležitého tématu, let šedesátých. Ta léta jsou jedním z velkých tajemství, jakých nám minulé století odkázalo mnoho. V Praze, drcené a devastované komunistickou vládou, tisknuté k šedi a oprýskanosti, bydleli kulturní bozi, a nikdo neví proč. Vládu v zemi měli v rukou lidé primitivní, směšní, zlí, fanatičtí a krutí. Pod jejich ignorantskýma rukama se přesto zrodil kulturní zázrak let šedesátých. Ve filmu, literatuře, divadle, hudbě i v umění výtvarném. Nikdo neví proč. Možná že nejpřesnější vysvětlení má neúnavný propagátor šedesátých let A. J. Liehm: komunistická vláda dávala umění, které chápala jako propagační tlampač, ohromné finanční prostředky, ale ztratila nad nimi vládu. Z tlampače se stalo, ke zděšení rudých mecenášů, svobodné umění. A umění koneckonců nosí lidem svobodu. Každé umělecké dílo, nechť vzniklo kdekoliv a jakkoliv, je z povahy věci svobodné, překračující, pochybující, otvírající, létající. V tom je jeho krása i užitek.
Rozhovor prezidenta s Vyskočilem musel být o tomto. V české kultuře je málo tvůrců, kteří přestali sloužit, vysvětlovat, obhajovat, poučovat a kárat, kteří šli dál, výš, nad tuto profánní hladinu umělecké služebnosti, výš k existenci člověka, k jeho touze (a jsme zase u toho) po svobodě, po tvořivosti, hravosti a pochybování. Šedesátá léta byla léta skepse, pochybování, ironie, hravosti a optimismu. Pro debatu o tom je Ivan Vyskočil nejlepším expertem. Vyprav se šedesátými lety směrem, jaký si zvolíš, jdi přes divadlo, napříč literaturou, zkus psychologii, herectví, všude brzy narazíš na Ivana Vyskočila. Buřiče, reformátora, pochybovače, krále nejistot a zvědavosti. Vliv Ivana Vyskočila na léta šedesátá je větší než vliv těch let na něj: byl tam, kde něco vznikalo, sám to vznikal, tvořil a opouštěl, nechával to své cestě, aby šel dál, radikálněji, jinak, jinam. Jeden z praotců české divadelní avantgardy. Muž nového herectví, nového divadelního myšlení, řečeno jeho slovy, muž Nedivadla. Zkoumal odvrácenou tvář jeviště. Nehledal, co se jeví, nýbrž co je. Co je za tím, pod tím, vzadu, dole. Buřič a rebel, který se stal klasikem rebelství a buřičství. V Čechách funkce nutná, nezbytná a nežádoucí.
Měli s prezidentem u příležitosti plakety za dveřmi pěkné téma. Důležité pro nás i pro ně. Oba je muselo napadnout, co je dnes. Jak se co zkoumá, o čem se pochybuje, co má cenu a co ji nemá. Proč nejsou krásná léta devadesátá. Léta desátá nového století. Nebo jsou? Nevidíme je? Ano, vidíme, že nejsou.
Foto popis| NA VRCHOLU. Film O slavnosti a hostech (vlevo).
Foto autor| FOTO: ACHIV
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES