Novinka v české politice: střílení kamarádů
Včera začal proces s Ďuričkem. Ten neblaze vynikl, když po křtu knihy Jiřího Paroubka asi bezdůvodně zastřelil Václava Kočku. Přítomní se dobře znali, Kočkovi, Ďuričkovi i Paroubkovi, kteří odešli dřív. Zastřelení jednoho z nich je nepochopitelné, pokud se nevezme v potaz kulturní a civilizační úroveň některých přítomných.
Je nezvyklé, aby se lidé tímto způsobem stříleli. Chodit na křest knihy Jiřího Paroubka s pistolí je divné. Mentalita takového pistolníka je za hranicí toho, co by slušní lidé uznali. Střelit člověka je těžká věc. To se vztekem, opilstvím či furiantstvím těžko dá vysvětlit. Bytost, která střílí lidi, musí být hodně polámaná. Polámaná musí být i druhá strana, s kým se to kamarádí a koho na svém křtu má. Křest s následným střílením do člověka připomíná mejdan carských důstojníků nebo střílečku druhořadých mafiánů. V české politice je takové pistolnictví neobvyklé. Měli jsme jen jednou politickou vraždu, když za první republiky komunista zastřelil ministra. Zažili jsme různé výhrůžky, posílání prázdných nábojnic a podobné nejapnosti.
Soud se zabývá výstřelem a přiřadí k němu trest. Politický a morální význam výstřelu hodnotit nebude. To by si měli zhodnotit občané sami. Pokud je to ještě zajímá.