Čistka: Filip odděluje stalinisty
Filip má po kraválech mladých komunistů v Lidicích a jinde zajímavý úkol: oddělit stalinisty od komunistů, kteří stalinisty nejsou.
Je to plán v duchu dějin komunistického hnutí, které neustále oddělovalo něco od zdravého jádra: trockisty, avanturisty, jugoslávské úchylkáře, Dubčekovy pomýlence, Maovy sektáře, eurokomunisty atd...
Oddělování těch oddenků od zdravého jádra provázely často veřejné popravy, tajné vraždy, mnohaletá vězení pro úchylné nešťastníky. Často se karta náhle obracela, z úchylkáře se šklebem dějin stal hlavní proud a z vyhlédnuté oběti kat, který dal zabít předešlé katy. Do poprav se Filip nepustí, ani nemůže. Půjde jen o verbální kampaň, která jako už mnohokrát oddělí zrno od plev. Jejím cílem bude vytváření dojmu, že KSČM není stalinská, je to očištěné hnutí, demokratické, které se omluvilo a opět představuje budoucnost, mládí světa a mír.
Přečtěme si programový grunt KSČM: cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům. KSČM usiluje o to, aby byla stranou masovou, která pracuje na základě kolektivnosti jednání a rozhodování, samosprávných principů a široké vnitrostranické demokracie.
Co to socialismus je, program komunistů cudně neříká. Ze všech stran obalil to slovo frázemi o míru, svobodě, sociální spravedlnosti a podobnými všeobecnými slovy, která dohromady tvoří výčet všeho toho, co komunistické vládnutí lidem vždy upíralo.
Komunistické učení, to se pomalu zapomíná, je postaveno na státním vlastnictví všeho kromě osobních potřeb, malého domku, chatky a auta. Co je nad tento základ, patří státu, který rozhoduje o všem za občany na základě vědeckého učení marxismu-leninismu. Stát tvoří vládnoucí pokroková třída dělníků ve spojení s rolníky. Pokrokovější než dělníci je jejich avantgardní elita, komunistická strana. Nejpokrokovější je pak elita, ústřední výbor komunistické strany. Ale ani ten není na vrcholu pokroku. Tam je politbyro, které drží v ruce volant dějin a řídí všechno ve státě, který mu bezezbytku patří. Vládnoucí moc se nezískává volbami, ty jsou jen veřejnou oslavou režimu, nýbrž třídním bojem a účastí na pokroku. Co je pokrok, určují členové politbyra, pokud je jiní komunisti nesvrhnou, nepopraví a neurčí, že pokrok je něco jiného. Jak bude ve světle komunistického učení Filip oddělovat stalinisty, je záhada. Rozdíl mezi KSČM a „stalinisty“ je pro obyčejné smrtelníky zcela nepochopitelný. Liší se leda silou křiku. Mladí stalinisti řvou víc, Filipovi aparátčíci se rádi culí a usmívají, ale ptactvo je to totéž.
Zakázat mladé stalinisty a nezakázat KSČM je velké pokrytectví a vážný ústavní nedostatek: lidé si mají být před zákonem rovni, což o stalinistech a Filipově komunistické straně říci nelze. Jedni řeční v parlamentu, druhé honí (chabě) policie za to, že řvou v tričkách s rudými vrahy, ačkoliv se jedná o dvě tváře jednoho hnutí a učení. Mladí stalinisti jsou pro KSČM dobrým pokusným králíkem – kam až lze jít, co lidi snesou. Opravdu oddělovat od jádra je Filip nemůže, řezal by do masa vlastní strany jako Gorbačov kdysi. Brát komunistům stalinismus znamená komunismus zničit.
A to Filip jistě nechce.
***
Komunistické hnutí neustále oddělovalo něco od zdravého jádra: trockisty, avanturisty, eurokomunisty, Dubčekovy pomýlence, Maovy sektáře...
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES