Nová vláda ve staré bažině
Prozatímní či letní vláda dostala důvěru, což je překvapení, které čekal každý. Bylo by divné, aby si velké strany podřízly vládu, na níž se samy dohodly -i když čekat se dá v české politice bezmála všechno. Máme tedy druhou krátkou vládu během deseti let a problém, který ty krátké vlády mají zamaskovat, bobtná dál. Ještě párkrát a ústava ztratí všechnu vážnost i úctu - a všechnu vážnost i úctu ztratí i ty krátké vlády, pokud vlády u nás nějakou vážnost a úctu vůbec kdy měly.
Přitesávat si ústavu poslaneckými zásahy podle potřeb politického dne je svůdné, ale nebezpečné. Všichni víme, že ústavní předpis, jak dospět k předčasným volbám, je v praktickém životě nepoužitelný. Víme také, že rozumná tvorba vlády je už delší dobu podle ústavy a výsledků voleb nemožná - vznikají přeběhlíci, slaboučké vlády neschopné vládnout. Toto vše víme, oprava ústavy však možná není, ústavní většina se na tom nedohodne. Tak nás čekají slabé vlády, časné erupce politického chaosu a vládní výtvory fischerovského typu.
Nad hlavu si Fischerova vláda může dát heslo: Zas další ztracený půlrok. Ne že by za to mohla, ale takto si ji velké strany upekly. Paradoxně může být hodně svobodná a hodně nezávislá na parlamentu. Málokterá politická strana si teď troufne Fischerovu vládu shodit - kvůli nějakému šrotovnému či jiné marginální nesmyslnosti. Pád vlády, která vznikla na půl roku, protože padla vláda, to už by byl velký výkon české grotesky. Fischerovi ministři si mohou dovolit větší nezávislost na parlamentu než kdokoliv před nimi. Pokud ovšem nepomýšlejí na nějaké příští pokračování politické kariéry (což příkladně ministr Pecina má zřejmě za lubem). Otázkou je, jestli je taková nezávislost správná.
Nepochybně nikoliv, vychvalovat nezávislost vlád na parlamentu je hloupý a možná i nebezpečný politický kýč, těžící z nechuti lidí ke stranám a poslancům. Velké strany vypustily z lahve džina Fischera a nervozita, co jim džin vyvede, je už teď patrná. Náhubků na něj mnoho nemají. Mohou mu zamítnout všechny zákony, pokud nějaké vůbec předloží, ale do vládních pravomocí (jsou dost značné) mu mluvit mohou, jen pokud si to dá premiér líbit. V zásadě teď máme vládu, která si může počínat dost nezávisle, bez ohledu na takzvaný omezený mandát, který jí její sudičky ODS a ČSSD přisoudily.
Tato samostatnost může přinést kroky pozitivní, prospěšné, ale i opačné. Ale vcelku to bude jedno, za půl roku to všechno skončí, příští vláda, vzešlá z voleb, si udělá, co sama bude chtít. Nasadí své koncepce a své dlouhodobé plány.
Od Fischera možná sem tam něco přebere, ale její vládní celkový plán bude nutně jiný už vzhledem k tomu že Fischer žádný větší koncept nemá a mít nemůže. Přisouzeno mu bylo chod státu jen udržovat.
Co se stane na podzim, je skoro viditelné. Pokud nám nebude poroučet silná dvojka komunistů se socialisty, vznikne zas vláda slabá, bude se zas kymácet a nic ze svých plánů zas nesplní.
Tak je to u nás už více než dvanáct let. Je udivující, že to politický svět nezneklidňuje. Skoro by se řeklo: politikům se tato nestabilita hodí. Produkuje kalné vody, tajemné náznaky, přelétavé, bláznivé či podplacené (kdo ví?) poslance a politický terén, který se stále osudověji mění v páchnoucí bažinu. A to Fischerova vláda už svou existencí ratifikuje bez ohledu na své vládní činy a výsledky.
O ústavách se říká, že samy už diktují politickou kulturu státu. O té české to platí nepochybně. Nemožnost její opravy mluví jasně: oni ji opravit nechtějí, v bažině se jim všem jde dobře. Jim ano, nám ne.
Politikům se nestabilita hodí. Produkuje kalné vody, tajemné náznaky, přelétavé, bláznivé či podplacené (kdo ví?) poslance a politický terén, který se stále osudověji mění v páchnoucí bažinu.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES