Kameny, sprostota a Rusové za branami
O vrhání vajíček může někdo říci, že jde o recesi, vtip, kritiku a opovržení. Je to však na hraně, opovržení hoden může být i vrhač vajec a recese se může překulit v trapnost. Obětí vaječné války může být úctyhodná persona, zato vrhač darebákem. Jak kdy. Trefit vajíčkem Brežněva pobavilo by půl zeměkoule, i když vrhače by asi popravili. V žádném případě není vajíčko argument. Zato o vrhání kamenů můžeme říci zřetelně: dejte vrhače do kriminálu.
Vstup násilí do politiky demokracii vždy ochromí. Jeden kámen a čtyři holohlavce za vstup násilí do politiky považovat nemusíme.
Může jít o čtyři ničemy, nic víc. Může to však být také špička ledovce, první vlaštovka, první úder sil, z nichž se nám už teď zvedá žaludek.
Pokud předvolební svinstva přinesou víc než jeden kámen, bude zle. Vyhraňují se nějaké dvě fronty? Přinesou nemilosrdný boj prostředky nejen podlými, ale i kriminálními? Budou střílet? A kdo?
Česká politika nabízí dvě velká a vyrovnaná uskupení. Pár hlasů může rozhodnout o tom, kdo dostane moc. Můžeme se dokonce dočkat, i když to není pravděpodobné, opakování remízy z voleb 2006. V takové situaci může být každý kámen dobrý, neřkuli každý… Raděj nenapíšu co, nějaký magor či fanatik by se mohl nedej bože inspirovat. Kdyby se ten zápas nás všech netýkal tak osobně, bylo by to strhující drama a strhující podívaná.
Možná že hod kamenem je prachobyčejná epizodka a v předvolební vřavě upadne rychle v zapomnění. Poletovat budou kameny duchovní, sprostší a hrubší než kus nerostu. Jejich devastující účinek na demokracii ty čtyři vrhače zastíní, protože vrháním sprostot se budou zabývat početné skupiny obyvatelstva, pro které je politika jakousi odborností či zálibou.
Potřebujeme vládu, která zastaví rozklad státních financí a která nebude líbivými kroky prodlužovat hospodářský útlum. Čeká nás buďto racionální reforma sociálního státu, nebo státní bankrot. Třetí cesta se jako obvykle nenabízí.
Předvolební kanonáda se zatím tímto problémem nezabývá, nabízí cestu čtvrtou, pátou a krach. Prezident Klaus napsal v sobotu v LN, že nejsme žádná postkomunistická země, že jsme už pevně na Západě, ve standardní demokracii, se standardními problémy. Má pravdu, ale je třeba dodat, že na tom Západě je s námi velké množství českého obyvatelstva, které na Západ nevěří. Vězí v různých komunistických iluzích, v představách, které kombinují bludy snílků s úvahami diktátorů, které se dovolávají komunistického blahobytu a komunistické svobody. Hodně lidí chce to staré dobré politbyro KSČ, ale tentokrát hodné. Aby nás už nedávalo do vězení, aby nic nezakazovalo, nic nám už nebralo, zato aby rozdávalo jako tenkrát: práci, byty, mejdlo na Mezinárodní den žen. U množství občanů nemá svoboda dobrý zvuk, spíš jim připadá jako luxus pro brejlaté. A myšlenka, že lidé berou své osudy do vlastních svobodných rukou, jako hloupé tlachání. Proč, když tu je stát a ten se postará?
To vše je s pobytem na Západě neslučitelné. Po všem, co zlého nám udělal Sovětský svaz, přesněji řečeno Rusové, už zas lnou naši východní lidé k tomu východnímu dubisku. Nevím, jestli je z Ruska platí, nebo jsou sami od sebe tak hloupí, ale radí nám: do světa vyváženě! Myslí tím, pojďme zpět k Rusům.
Ručička moci osciluje dvacet let kolem značky půl na půl. Ale být na Západě, nebo přilnout k Východu není půl na půl. Je to rozhodnutí zásadní, vážné a může o budoucnosti státu rozhodovat na dlouhý čas. Proto jsou volební zápasy u nás tak brutální. Předání moci nalevo není pro nás obvyklé předání moci nalevo, nýbrž zásadní obrat, návrat, couvání. Jakou v tom hraje roli jeden kámen a čtyři holohlavci, nikdo neví. Ale pro jistotu: braňme se kamenům už teď.
***
Může jít o čtyři ničemy, nic víc. Může to však být také špička ledovce, první úder sil, z nichž se nám už teď zvedá žaludek. Pokud předvolební svinstva přinesou víc než jeden kámen, bude zle.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES