Nevěřte, že nepůjde s KSČM
Předseda ČSSD Jiří Paroubek našel asi nějaký průzkum, který mu prozradil, že lid zamýšlenou koalici sociálních demokratů s komunisty nemiluje.
Tak otočil kormidlem a zařadil zpětný chod. Dává veřejnosti závazek, že do roku 2013 nevytvoří s komunisty vládní koalici.
Bible má návraty ztracených synů, kteří se dali na pozdní pokání, v oblibě. Bible je Bible, česká realita je jiná. Takový slib Paroubka nic nestojí. Komunisti mu to chápavě prominou, sami mají velké zkušenosti s taktickou lží, která zabezpečuje cestu k moci. A u důvěřivců může svatý slib zabrat.
V politice lze slíbit cokoliv a strany této neodpovědnosti dosyta využívají. Slíbí vám cokoliv.
Umím si dokonce představit Paroubkův slib, že se sociální demokracie bude zasazovat o soudní zákaz komunistů.
Může slíbit, že by do koalice nevzal ani slibované Marťany. Těžko ale přesvědčí, že nemá s komunisty nic společného.
Vytvořil s nimi tichou společnost už v době svého vládnutí po pádu Stanislava Grosse. Naoko měl koalici s lidovci a Unií svobody, ale hlasovací mašinu ve Sněmovně vytvořil s komunisty.
Osvědčilo se mu to. Měli dohromady 111 hlasů. To k pohodlnému vládnutí stačí. Do konfliktu se ČSSD s komunisty dostávala zřídka, cíle i volební programy mají podobné a podobnou mají i politickou mentalitu.
Co chtěli a stihli, to si společně prosadili. Dnes spolu vládnou tiše nebo veřejně všude na hejtmanstvích, kde to jde.
Blízkost a podobnost obou levicových stran jsou nápadné. Blízcí jsou si i vkusem a vedoucími personami. Mnoho sociálních demokratů bylo před Listopadem v KSČ. To postihlo i jiné strany, ale v sociální demokracii se to nebere jako hanba a problém, nýbrž jako zásluha a zkušenost.
Jako komunistům jim nevadí postavy spojené s StB ani bývalí dozorci z vězení. Přesvědčených demokratů je v ČSSD málo. V dnešním vedení převládají muži mazaných konjunkturálních tahů, zkušení populisté a bizarní figury typu Jandáka, Ratha či Drymla.
Mluví jako Gottwald Pocit blízkosti obou stran zesiluje také pseudodemokratický nátěr, za nímž v zákopu na příhodnější časy číhá KSČM. Nynější komunistická rétorika, určená širší veřejnosti, nápadně připomíná Gottwaldovu rétoriku mezi roky 1945 a 1948. Ta také sloužila k mazání medu na hloupé a naivní huby.
Obě strany k sobě politicky patří a nevidí to jen slepec. Nynějším Paroubkovým slibům předcházely jeho požadavky, aby se KSČM omluvila a polepšila. Šlo samozřejmě o formality a fráze, které měly budoucí spojenectví změkčit. Komunisti jeho návrhy brali zbytečně vážně a nervózně. Nepřijali nic z Paroubkových požadavků, asi že by podráždili své skalní normalizační členstvo.
Pro sociální demokraty je nejlepší komunisty verbálně odmítat, držet dál bohumínské usnesení, které spolupráci zakazuje, a nedbat na to v činech.
Neberme ho vážně Paroubkovu kampaň proti návratu komunistů nelze brát vážně. Veřejná koalice s nimi je předčasná, to ví i Paroubek. Klidně může slibovat, že ji neudělá. Zato tiché společnictví, skrytý podíl a podpora komunistů jeho menšinové vládě, to je téma na programu. Jinak se Paroubek ani k moci dostat nemůže.
Jistě neočekává, že by sociální demokracie dostala dost hlasů, aby to stačilo na její jednobarevnou. A partnerů na koalici má málo.
S ODS a TOP 09 počítat nemůže, účast KDU-ČSL v jeho případné koaliční vládě je tak nejistá jako sama účast lidovců v příští Sněmovně. Chce-li ČSSD realisticky pomýšlet na vládu, musí myslet na komunisty a na způsob, jímž podporu komunistů získá.
Nabízí se a osvědčila se menšinová vláda socialistů s tichou podporou Komunistické strany Čech a Moravy. Pro Paroubkovo vedení je to schůdné řešení, i kdyby se stokrát zaklínal frázemi o boji s komunisty. Pro sociální demokracii je to cesta od demokracie k socialismu.
Foto popis| S KÝM? S KSČM? S Marťany?
Foto autor| FOTO: MAFA – MICHAL ŠULA
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES