Co nás zajímá nejméně
Kocáb odejde z vlády. Kocáb ve vládě zůstane. Ministr ten, nevíte ani, jak se jmenuje, se sloučil s ministrem tamtím. Jiný z vlády naschvál odešel, protože nesouhlasí, ani nevíme s čím vlastně.
Nebo víme, ale koho to ještě zajímá.
ODS je proti. Nebude souhlasit. ČSSD upevnila svou pozici ve vládě. Fischer nedodržel dohodu o sestavování vlády. Fischer dohodu dodržel. Kocáb čeká. Kocáb už nečeká. Lid to už nesleduje.
Jsou to všechno dramatické problémy.
Najít někoho, koho by ještě zajímaly, by bylo těžké. Proč se o to ti politici tak hrdlí? Za dva tři měsíce tu bude jiná vláda. Je důležité, kdo v té vládě je teď? Kdo má které ministerstvo? Co důležitého se ještě má stát do konce této vlády? Co může vynést stranám, jestli tam mají svého nastrčeného ministra? Lepší předvolební situaci? Možnost štrachat se v kampani ve vládních útrobách a něco odtamtud vynášet na protikandidáty?
Copak všechna špína ještě nebyla vynesena? Má být pobyt ve Fischerově vládě politicky indiferentní jako ta vláda sama? Asi to tak není, když se o teď už opravdu kratičký pobyt ve vládě strany tolik zajímají.
Jedno poučení z této už roční prozatímní vlády máme. Je paradoxní a vláda sama za něj nemůže. Ačkoliv je to vláda s neobyčejně vysokou oblibou, její existence přispěla k rozkladu politického mínění lidí a k rozšíření všeobecné politické deprese. Možná je ta vláda tak oblíbená právě proto, že její rozhodovací aktivita je utlumená. Ale ten útlum má paradoxní odvrácenou tvář. Míra vládní bezmoci zvyšuje popularitu vlády, protože neprodukuje konfliktní situace, ale bohužel také lidi od politiky odrazuje a prohlubuje pocit marasmu.
Tato provizoria umožňuje naše ústava a politici té možnosti využívají přirozeně pro sebe. Kdo se zajímá o populismus, ocení podzimní Paroubkovo mistrovství, s nímž využil vládní krize, kterou sám vyvolal. Položil vládu, měl vládní moc do voleb převzít. Byl by se dnes topil v bažině bezmoci, do níž obratně uvrhl ODS.
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES