Za mrtvou duší je vždy velmi živý šmejd
Říká se jim mrtvé duše. Vytvářejí je však duše naopak velice živé. Duše šmejdící spodními i vyššími patry stranické politiky jako fretky. Duše, které vědí, jak snadno lze partaj zapřáhnout do kočáru osobních zájmů. Jsou v každé straně, která drží kus moci. Přibývá jich, když se moc zvětšuje, ubývá s jejím úbytkem.
Malé strany jsou na tom lépe. Krom proroků, kteří věří v příští vzestup, si malých straniček živé duše příliš nevšímají. Jejich rejdištěm jsou velké politické rybníky. Tam žijí, rejdí, kombinují. Většinou pod hladinou. Čas od času si jich povšimne i veřejnost. Nedávno se mrtvé duše, specifický výtvor těch živých, míhaly v ODS. Teď s nimi má starost ČSSD. Takovým typem je Aleš Kyselý.
Byl v KSČ, v ODS, teď v ČSSD, až třeba nějaká strana Neúplatní sáhne na moc, už u nich bude.
Románový hrdina Čičikov kupoval duše skutečně mrtvé. Využíval toho, že v carském Rusku se duše zemřelých odepisovaly z obchodu jednou za rok. Nevolník, který zemřel dřív, měl až do termínu cenu jako živý. Třebaže mrtev, mohl být prodán, darován a mohl být zárukou pro banku. Mrtvé duše v české politice umírat nemusí, naopak, musí být naživu. Stačí jim jednou kývnout, aby je zapsali jako straníka, osobu s hlasem, která má politickou cenu už jen tím, že je nebo že se kýve, jak někdo radí.
Sehnat takové apatické osoby není asi těžké. Platí tam tlak šéfa, vlídnost zaměstnavatele, možná i jen sladké řeči, určitě polívka s pivem, guláš a jiné tretky. Stačí živá duše, která to vezme obratně do rukou, a mrtvé duše se do strany hrnou jedna radost. Ani jich nepotřebujete tisíc. Obě naše velké strany jsou dost malé na to, aby i pár desítek duší sehrálo důležitou roli. Když svou stranickou organizaci začne jedna živá duše krmit mrtvými, druhá živá duše znervózní. Nezbývá jí, než se také pustit do náboru. Umím si představit, že čipernější mrtvá duše svou cenu zdvojnásobí a nechá se koupit dvakrát. Mrtvé duše jistě využijí rádi i předáci stran.
Když je nepotřebují, rádi proti nim bojují.
Dobře vědí, že veřejná existence mrtvých duší stranám škodí. Boj je to však obtížný. Kdo do strany vstoupil z politického popudu, kdo z prospěchu? Vážit úmysly žadatelů na lékárnické váze, nebo brát každého zájemce? Otevřít stranu všem, či ji držet jako elitní klub vyvolených?
Ostatně, čí je to strana, soudruzi? jak se ptával Jakeš. Kdo může rozkazovat, koho přijmout, koho ne? Vyloučení mohou volat: Strana jsme my! Jeden signál je jasný: prudký nárůst členstva před krizovým hlasováním. Ale stejným signálem mohou být zavřená partajní vrata.
Hon za stranickými hlasy je normální projev demokracie. Strany patří všem straníkům a otevřenost je jejich základním rysem. Pokud chtějí být demokratické. Proto také čas od času jedni členové ukradnou stranu jiným. Proto se do stran také někdy nepřijímá, proto se jindy vylučuje.
Problém nastane, když tento politický zápas začne rachotit penězi, dary, výsadami a násilím. To je pak po demokracii, po svobodě a po živé politice. Korupce není jen problém státu, je to i problém vnitřního života stran. Vol mě, odměním tě. Přesněji: Kolik stojí tvůj hlas? Kupuju ho.
Pátrání po mrtvých duších ve stranických hlubinách má smysl. Za mrtvou duší je vždy politický obchod duší živých. Strany, které jsou politickou korupcí prolezlé, problém mrtvých duší popírají a zastírají. Případně se, jako nyní Jiří Paroubek, zuřivě vrhají na toho, kdo do světa mrtvých duší a živých chytráků strká nos. A to už je pro veřejnost čitelný signál. A obráceně, partaj, která se snaží mrtvé duše odhalit a vypudit, chce asi v politice používat prostředky otevřenější a demokratičtější, než je úplatek. Hon na černé duše však může být jen divadýlko pro lidi.
Tak těžký je život v demokracii. Mrtvé duše jsou svérázný druh korupce. Boj s nimi je nekonečný. MF DNES podle Paroubka nasadila do ČSSD agenta provokatéra. Ano, protikorupčního. Podobného má ve svém protikorupčním balíčku, měl by tedy být rád. Ale není.
***
Korupce není jen problém státu, je to i problém vnitřního života stran. Vol mě, odměním tě. Přesněji: kolik stojí tvůj hlas? Kupuju ho. Pátrání po mrtvých duších ve stranických hlubinách má smysl.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES