Zásadní poučení z celé té záležitosti
Gross svého času padl kvůli igelitové tašce s penězi. Klaus kdysi padl kvůli domnělé vile a penězům ve Švýcarsku. Topolánek padl kvůli několika přeinterpretovaným slovům v rozhovoru. Za chyby vládnutí či pro neúspěch ve volbách se u nás nepadá. Pád spouští nějaký okrajový, domnělý či bezvýznamný moment. Nikdy nevidíme otevřený boj politických front proti sobě. Vše je skryté, vpředu jsou záminky. Boj se maskuje moralitou, ať už je na místě, nebo vymyšlená. Nikdy neřeknou: Chci to jinak, odejdi! Mám tento svůj plán. Dejte moc mně!
Něčím je Česká republika skutečně zvláštní. Máme jako málokterá postkomunistická země standardní rozložení politických sil. Nalevo, napravo, velké strany, malé strany, všechno to sedí.
Jenže uvnitř onoho formálního rámce toho sedí málo. Naše sociální demokracie je zvláštní. Někdy svým buranstvím a zaslepeností připomíná spíš nějaké divoké republikány, jindy komunisty a ještě jindy socany konce 19. století. Někdy vede třídní boj. Jindy ho popírá. Je v obtížné situaci, komunisti požírají levici dost hlasů na to, aby bez nich měla ČSSD přístup k moci komplikovaný. Ale stejně komplikované by bylo s komunisty vládnout, ať už tiše, nebo veřejně. K provozu obvyklých socialistických stran západní Evropy mají naši socialisti ještě daleko. Občas sice nějaké modernizace vyhlašují, omlazují se, hubnou v sexy tričku, jdou na internet, ale výsledky to nepřináší.
Topolánek měl pravdu.
Knedlíky se zelím stále triumfují! Zvláštní je i ODS. V kabátě konzervativní či liberální (co tedy vlastně jsou?) strany se usídlují primitivní zbohatlíci, kořistné typy, hulváti a neomalení praktikové čiré funkcionářské moci. Jedno mají obě velké strany společné: nízká úroveň osob, hamižnost, lhaní a to, co Čechy charakterizuje nejlépe: nic už není hanba. Česká moderní politika se narodila v paneláku, kde mají sešmajdané boty na schodišti a ve škvírách červené mravence.
ČSSD padla po Grossovi s hanbou hodně nízko. Brzy zas díky Paroubkovi vstala. Své vítězné tažení opřel Paroubek o to, co bylo v ČSSD nejnižší. A funguje to. Zatím. Proč ČSSD Grossovo vedení přežila? Odpověď je jednoduchá, strana je pevně zakotvená ve velké voličské vrstvě, která ji nikdy neopustí. Vyjadřuje její zájmy, ideály a vkus.
ODS je nízko právě teď. A je pro její budoucnost rozhodující, kam se vydá. S jakým slovníkem, s jakými cíli a jací lidé ji povedou. Mohla by rozevřít nůžky: proti hrubosti a kořistnictví nastoupit cestu noblesy. Možná by to zabralo. Pokud by to ODS dokázala věrohodně.
Obě strany jsou masivní organismy, které sedí zadkem na mnoha židlích. Proto také přežívají katastrofy. Zlomí se židlička, obr se zavrtí, ale sedí dál. O tom se malým stranám, jejichž existence často závisí na jedné příhodě, může jen zdát. Je to velké dědictví otců zakladatelů, kteří takto moderně a racionálně své strany založili. Myslím Miloše Zemana a Václava Klause. To jsou tvůrci našeho současného politického systému.
Moc toho nečekejte
Pod ODS prasklo v poslední době hodně židlí. Ale má jich pořád dost. Kdo čeká zásadní překreslení politické scény, bude zklamán. Strana, která by dokázala ČSSD nebo ODS vystrčit z pozice, se nerodí. Musela by nabídnout to, co nabízejí obě velké strany: široký rejstřík témat, plánů a řešení, široký rejstřík osob a široký rejstřík emocí, s nimiž mohou voliči koketovat.
***
Pod ODS prasklo v poslední době spoustu židlí. Ale kdo čeká zásadní překreslení politické scény, » bude zklamán.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES