Panduři spí Policie vyšetřuje rychlostí šneků. Je to dobrá metoda
Tragédií naší politiky není, že politici kradou a lžou, ale že se tyto činy nepohybují na rozumové ose vyšetřených činů a následných trestů, nýbrž na ose politické charakteristiky: krade, protože je z ODS nebo protože je z ČSSD.
Jak jsem čekal, uplynul měsíc a půl a s věcí pandurů policie nijak nepokročila, ačkoliv je to aféra velká na peníze i vysoce postavené osoby. Co se za ten měsíc a půl na policii událo? Vyslechli sedm svědků a analyzovali otevřené zdroje. (Rozuměj, četli noviny.) Méně snad už ani není možné za tu dobu vykonat.
Policejní prezident přesto už ví, že korupce se nepotvrzuje. Usoudil na to z těch sedmi výslechů a četby novin.
Ale nerozčilujte se, prosím. Takto se u nás vyšetřují všechny velké aféry. Loudavě, donekonečna, do usnutí. Psal jsem o tom už stokrát, nikdo si toho nevšímá. Přisuzuji to plánům temných sil: politická třaskavina Pandur musí zůstat v provozu co nejdéle. Vzpomeňte si na Kubiceho zprávu. Kolik let byla k dispozici pro jakékoliv mediální a politické použití. Jeden politik o ní tvrdil toto, jiný zas něco opačného, nikdo nešetřil velkými slovy, všichni šetřili fakty. Ačkoliv kolem ní padlomnoho drsných názorů, usnula. Nikdy už se nedozvíme, co to vlastně bylo: vřed na těle policie, manipulace před volbami, zoufalý pokus zachránit nezávislost policie? Každý si i dnes může vybrat z této nabídky cokoliv.
S klidem Angličanů
Příběh pandurů potká stejný osud. Je to lákavý příběh s barvitými figurami z obou největších politických stran. Paroubek už ví, že uplácel Kalousek s Hávou, druhá strana by ráda věděla, jak v tom obchodu působili Grossovi přátelé Musela a Surňák a o čem ten druhý jednal s premiérem Paroubkem, který pak radil ministru obrany Kühnlovi, aby se s pandury neupejpal. Už tyto dvě věty mohou politiky rozdivočit. A dají se metat ještě dráždivější kombinace.
V čem je největší výhoda pandurů? Že se hodí každému, kdo chce někoho obviňovat, diskvalifikovat, podsouvat mu temné záměry, korupci, úplatkářství. Taková situace má v předvolebním boji cenu zlata, ne-li dokonce cenu Kubiceho zprávy.
Pro náš politický život je to zničující - pokud ovšem ještě je v těch troskách něco, co zničit lze. A této zhoubě čelí policie s klidem Angličanů - sedm výslechů a šest týdnů! Už jsme touto dobou měli mít na stole, jak říkají politici, výsledky. Byla to korupce, nebyla to korupce?
Iracionální zuřivost
Výsledků se nikdy nedočkáme. Náš politický život není založen na věcnosti, na faktech a číslech, nýbrž na iracionální zuřivosti. Jasno do afér má vnášet nezávislá(!) policie a nezávislý(!) soud. Ani politici (ani novináři) tu nejsou od toho, aby věděli, kdo co ukradl, koho zavřít, koho utopit v sudu. A přitom vina lidí se tak posuzuje - hlavně podle míry osočení. Nebudu psát, kdo s těmi osočeními operuje nejvíc, každý to ví. Napíšu, že by veřejnost měla žádat a vynucovat a očekávat výsledky policejních vyšetřování a rozsudky soudů -místo názorů politických tlučhubů. Jiří Paroubek nedávno požadoval, když byl svědkem některých křiklavých osočení, jakousi presumpci viny - že obviněný politik má odejít do ústraní, dokud neprokáže nevinu. Neuvážil však, že u nás se vina či nevina neprokazuje, nýbrž zapomíná, a že počet veřejných nařčení (obvinění) by stoupl, kdyby postižený politik musel do ústraní. Za chvíli by v politice už nebyl nikdo.
Opak je u nás pravda: politický život je přeplněný postavami, které nesou na bedrech stigma vážného obvinění, podezření a osočení. Případy, ve kterých (údajně nebo skutečně) vystupují, se vyšetřují stejnými postupy jako panduři. Jak plyne čas, podezření se zapomíná, k výsledku nic nespěje. Politici už vědí, že s obviněním se dá žít. Veřejnost se roztřídí podle sympatií - ti naši pašáci jsou nevinní, ti druzí kradou, vraždí a smilní.
V ODS je teď zemětřesení. Politická veřejnost vybízí: jen dál, jen víc, hlouběji, do úplné očisty. Ještě tenhle ať jde. A tamten taky. Tomu jemožné rozumět. Konkurenci se líbí, když se firma třese. Navíc to pěkně vypadá -to my jsme zastánci čistoty, pořádku, práva, když ty druhé tak pěkně pobízíme. Kdo kritizuje neřád, vypadá vždy sám lépe. Jako by ho ta kritika stavěla na stranu boje proti neřádu. Ale úsloví „zloděj křičí chyťte zloděje“ stále ještě platí.
Politiky, kteří toho mají hodně na bedrech, jsou prolezlé všechny strany. Jenže ten jejich náklad měří jen sympatie a nesympatie veřejnosti. Tragédií naší politiky není, že politici kradou a lžou, ale že se tyto činy nepohybují na rozumové ose vyšetřených činů, rozsudků a následných trestů, nýbrž na ose politické charakteristiky: krade, protože je z ODS, nebo krade, protože je z ČSSD. A naopak, naši nekradou! Malé strany se šklebit nemusí, jsou na tom stejně. V Čechách se, stará vesta, krade všude.
Tak nad námi v temnotě a nejistotě visí panduři. Tisk na ně upozornil, otevřel problém, je to jeho role. Na řadě jsou další. Jejich tempo je bohužel nepoužitelné. Soudu nebo očisty se nedočkáme.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES