Komunistický ráj
Svůj zánik před sebou hrnou jako buldozer
Kdyby v Polsku bydleli Češi, měl by blahořečený kněz Popieluszko jiný osud.
Kolikery volby musí ještě přijít, aby komunismus zmizel za horizontem našeho vidění jako hnutí, které už žije jen v dějinách, v Koreji a na Kubě?
Polského kněze Popieluszka v roce 1984 umučili dva komunističtí tajní policisti. Včera byl zavražděný „kaplan Solidarity“ ve Varšavě blahořečen. „Dožadoval se svobody vyznání pro občany i duchovní,“ řekl arcibiskup Amato. Na obřad přišlo 150 tisíc polských občanů. Pro polskou veřejnost je symbolem boje proti komunismu. Kdyby v Polsku bydleli Češi, měl by zavražděný kněz jiný osud. Jiný osud by měli mezi českými obyvateli i komunisti.
Málokdo z Čechů ví, co to znamená „blahořečený“. Většina Čechů nikdy neviděla žádného živého kněze, mši znají jen z filmů a kostel je prostor, kde byla ta legrace se Švejkem a kde se později scházeli vrazi komunistů řízení Západem. Říkat v České republice, že dva komunisté někoho umučili, je svědectvím, že nenávistný antikomunismus bují dál. U nás by se řeklo, že kněz zemřel, že to byl omyl čili nedorozumění... A možná, že oba komunističtí vrazi byli vlastně narafičení agenti amerického imperialismu. To poslední by neřekli lidé, nýbrž jen funkcionáři KSČM, kteří pro takové výroky nikdy nejdou daleko. V prostředí českého komunismu by nezněla podivně úvaha o tom, že kněz si umučení vlastně zavinil sám a že byl logickou obětí světa rozděleného na dva tábory.
Komunisté totiž nelžou
Kdyby z nějakého důvodu byla blahořečena Milada Horáková, třeba proto, že zavraždění ženy z politického důvodu se pociťuje jako zvláštní odpornost, na obřad by přišlo pár českých občanů. Nikoho by to blahořečení moc nezajímalo. Pokud by to dali v televizi, udavač a předseda KSČM by si stěžoval, že se jedná o provokaci a že pravice chce upozorněním na proces s dr. Horákovou nedemokraticky a naschvál poškodit pověst KSČM, která už přece mnohokrát řekla, že ona by Horákovou dnes už nezavraždila. A že ji zavraždili tehdy, byl přece výsledek studené války a k celé tragédii jistě přispělo i to, že Horáková chystala pro české děti válku, jak sama v procesu doznala. Po těchto nejapných výkladech by se nikomu neudělalo špatně. Většinu občanů nezajímá nejen Horáková, ale ani ten prolhaný předseda komunistů. Ten pak dá autora tohoto článku k soudu za to slovo prolhaný. Soud vyhraje. Komunisté totiž nelžou, je to napsané ve všech jejich stranických materiálech a plyne to i z učení Karla Marxe.
Vážně to byla legrace?
Pověst komunismu v Česku je jiná než v Polsku. Nebylo všechno špatné, co dělali komunisti, říkají s výrazem žoviálního mudrlanta Češi, asi potomci husitů. Český komunistický režisér bez obav, že se ztrapní, řekne veřejně, že znal (když jim za Husáka lezl do zadku) jen poctivé a čestné komunisty. Vzpomínka na jejich vládu se stále více proměňuje ve vzpomínku na jakousi legraci, kdy sice vládli blbci, ale byla sranda - levné pivo a v práci se nikdo nemusel přetrhnout. Slavná anekdota o Václavu Havlovi, jemuž ve vězení řekl vězeň-zloděj: Než vy tu republiku rozvrátíte, my ji rozkrademe, patřila by na státní prapor.
Libujeme si, jak příznivě dopadly volby. Komunisty volilo jedenáct procent občanů. Před dvaceti lety panovalo přesvědčení, že komunismus jako politická činnost po tom všem, co provedl, vymizí. Nevymizel, pořád jej podporuje velký dav lidí. Jako by měli komunisté své dějiny teprve před sebou. Jako by nic neplatily všechny jejich neúspěchy, zločiny, vraždy. Mluví dnes opatrně, asi jako komunisté před únorem 1948, ale nenabízejí nic nového. Jen to, co už jednou celých čtyřicet let, pod ochranou ruských vojáků a policistů, dělali.
Jedenáct procent občanů ten neúspěch neodradil. Chtěli, aby se opakoval, nebo si myslí, že mají komunisté dostat novou příležitost, aby tentokrát už konečně zavedli komunistický ráj, zářné zítřky, rovnost a spravedlnost, čili nějaký nový, dosud neznámý koncentrák v zadrátované zemi. Jedenáct procent voličů si myslí, že je možné komunisty pardonovat. Že jejich vládnutí nebyla odporná směs lži, krutosti, cynismu a pohrdání lidskostí, nýbrž jen takové panování s chybami. To si v Polsku nemyslí nikdo.
Dost zvláštní jev
Po každých volbách ubude komunistům pár procent. Letos procento a půl. V roce 2006 udělali větší skok. Z osmnácti a půl na necelých třináct procent. Spočítejte si, kolikery volby musí ještě přijít, aby komunismus zmizel za horizontem našeho vidění, jako hnutí, které už žije jen v dějinách, v Koreji a na Kubě. A i v těchto zemích přežívá už jen jako rodinná tyranie.
Vtipálci připomínají, že české komunisty před rychlejším vymíráním chrání kvalita lékařské péče a prodlužující se délka života. Je to vlastně dost zvláštní jev: český komunismus svůj zánik hrne před sebou jak buldozer. Bude to dělat ještě dlouho.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES