Komunisté zvedají lid: Do ulic za blahobytem!
Komunisté oznámili, že vládě nedají důvěru. Vyzvali občany, aby proti opatřením vlády vyšli do ulic, protože vláda nezaručuje ekonomickou prosperitu a důstojný život občanů. Hrozí odbourání posledních sociálních jistot vybojovaných minulými generacemi.
Dluhy komunisty netrápí
Gottwaldův duch není mrtev. Za první republiky říkával: Klaďte nesplnitelné požadavky. To vládu demaskuje v očích pracujících. Nesplnitelné - a vláda je splní. Rozuměj tomu tak, že přinutíš vládu vydávat na sociální síť víc, než činí příjem vlády. Na pokrytí rozdílu si vláda půjčí. Dluh vlády se celá desetiletí považoval za abstraktní peníz a za něco, co se platit nemusí a nebude. Ještě i Paroubek jako poslední mohykán starých časů prohlašoval, že dluhy vlád se neplatí. Ale teď žijeme v čase prozření: všechny vlády jsou zadlužené, někde už to prasklo, jako v Řecku a Maďarsku, jinde se to čeká. Do politiky vstoupila idea nikoliv nová, ale konečně akceptovaná: dluh je dluh. Kdo si půjčí,musí to splatit. Dluh nad poměry umí rozvrátit hospodářství, snížit důstojný život a z generacemi vybojovaných sociálních jistot udělat cáry starých vzpomínek na doby, kdy se dluhy nebraly vážně. Ekonomické učení, že dluh přináší blahobyt, je v útlumu. Dopředu se dere učení, které i ekonomicky nevzdělaný člověk zná z domova: že dluhy k bohatství nevedou.
KSČM nemusí trápit státní dluh, ani co se stane se sociálními jistotami a blahobytem. Ona u vlády není. Čím víc státních dluhů, tím větší rozklad důstojného života. To je pro revoluční stranu výhodné: pak přijde se svou nabídkou záchrany.
Proto tak ráda klade nesplnitelné požadavky vedoucí k rozkladu. Je to přirozené, kdo chce být revolucionářem,musí se tak chovat. O sociální jistoty nejde, jde o cestu k moci. Stejně to komunisté dělali i minule, když v únoru 1948 k té moci došli.
Kupodivu jim dnes nikdo nepokládá otázku, proč za těch čtyřicet let nevytvořili pro pracující, jimiž se zaklínají, větší sociální jistoty a blahobyt než kapitalisti, a proč docílili naopak úpadku hospodářství, chudoby a ubohosti života v kotcích, kam vláda občas nasypala bůček, zelí nebo šťastlivcům příslib na rekreaci v Jugoslávii. Základní komunistické ideály, rovnost lidí a blahobyt pro všechny, ten komunistický sen, dostaly na zadek. Někdo z komunistů by to dnes měl vysvětlit, když se všichni tváří jako majitelé receptů na nové využití starých neosvědčených idejí.
Vyzývají k bouřím. Bouře je dobrá, opticky zvětšuje význam rebelů. Demonstrace se na obrazovkách může jevit jako významná síla, i když jde o sto občanů nulového významu. Doba má jiný trend: šetřit, spořit, vyhnout se finančnímu rozvratu státu. Na komunistech dnes už nezáleží. Hrají roli kuriózních extremistů, kteří žijí z podivínů, bludařů a nenávistníků. V čele KSČM jsou mazaní šíbři, kteří pěstováním komunismu usilují nikoliv o revoluci a moc, nýbrž o dobré živobytí v politice demokratického státu.
Cílem je moc
Vybízejí lid k demonstracím proti ozdravení státních financí, aby se neřeklo. Jsou to vychytralí bratranci řeckých komunistů. Když uspějí, uvrhnou pracující do nejistoty a úpadku. Na těchto troskách se pak zkusí hlásit o moc. Jsou to gottwaldovské postupy. Snad už se neuchytí. Hlavním tématem většiny vlád je finanční rovnováha. Pokud toto odhodlání vládám vydrží, budou na tom komunisté stále hůř a dobré bydlo jejich předáků bude stále ohroženější.
Evropu sto let trýznili dva běsi: nenávist nacionalistická (nacismus) a nenávist sociální (komunismus). Účet za jejich úspěch byl krutý. Že z toho chtějí i dnes žít naši komunisté, je jejich věc. Jsou to sirotci těchto hnutí a nenakládají se svým marxismem s vášní revolučních katů, nýbrž s mazaností handlířů. Ale nikdo si nemůže myslet, že běsi jsou navždy zažehnáni - jejich prapříčina tu je pořád a na obzoru se může zase nějaký satan pokroku objevit. Proto je dobré i dnešní komunisty (v jejich truchlivé bezvýznamnosti) pozorovat.
***
KSČM nemusí trápit státní dluh, ani co se stane se sociálními jistotami.» Ona u vlády není.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES