Nové taláry
Spravedlnost se převléká. Ale nepomohla si. Zatím
Rozpoutala se debata laiků i odborníků. Talár zhmotňuje konzervativní hodnoty i principy. Ale v talárech to není. Až jednou orgány rozmotají zázračné zbohatnutí (nejen) čaroděje Grosse, zhmotní se v nich duch spravedlnosti, i kdyby seděly u soudu v plavkách.
Nepochybně máme mnoho skvělých advokátů. Taktéž máme výtečné soudce, přísedící, policejní prezidenty, detektivy, jedním slovem, máme báječné orgány činné v trestním řízení.
Tak tím jsme odbyli povinné penzum určené těm výtečným, aby nebyla mýlka a někdo se zbytečně nerozčiloval - a věnujeme se těm ostatním, které jsme nahoře nevyjmenovali, ale kteří tvoří spolu s rozvrzaným systémem celý ten pochmurný svět spravedlnosti, nespravedlnosti, soudců, policajtů, věznic a temnic. Je to už stará otahaná vesta, spravedlnosti u nás stále není dost, a velmi často aby se jí našinec spíš bál, než u ní hledal zastání. Od soudů (podle stupně) se může dočkat všech, i protichůdných rozsudků.
Kdo se v tom má vyznat?
Příklad: jistá překladatelka na svém blogu vzpomínala, jak v mládí před ní řekl jistý hudebník, že má prsten po Židech, kteří vyletěli komínem. Hudebník dal věc k soudu, že to neřekl, ten žalobu zamítl s tím, že vzpomínku o komínu a prstenu dostatečně potvrdila svědkyně. Vrchní soud dal rozsudek právě opačný: historka potvrzena nebyla. Tímto maličkým a triviálním sporečkem můžeme se jako čočkou zvětšovacího skla dívat na svět spravedlnosti. Jednou tak, příště naruby.
V těchto dnech naše spravedlnost dostala nové, modernější taláry, a ačkoliv jde o něco celkem bezvýznamného, rozpoutala se debata laiků i odborníků. Jako obvykle pro a proti, smyslu to nemá a nic z toho nepojde.
Proti jsou advokáti. Museli by talár nosit v extra tašce. Nechápou, proč jako soukromníci mají mít uniformy. Nejsou ani policie, ani vojsko či jiná složka státní moci, která má speciální pravomoc vůči občanům - proč je tady stát takto komanduje? Advokáti podnikají v oboru spravedlnosti - jiní podnikatelé také nemají předepsané uniformy. Padl argument, že to připomíná povinnou uniformitu komunistické společnosti. Ale tu právníci často připomínají i bez taláru či vůbec bez šatů, protože mají staré časy zavrtané jinde. Zajímavá je námitka, co když si talár zapomenou. Odloží se kauza? Ale s tím se počítá, u soudu roztržitým advokátům půjčí talár obecní.
Raději brnění nebo kulicha
Reptají jen advokáti jako osoby, jejich komora taláry přivítala s odborným argumentem, že „vítězný návrh talárů v sobě spojuje konzervativní hodnoty advokacie, moderní design a kvalitu použitých materiálů“. Věc se přesto dostala až k Ústavnímu soudu. Ten reptání jedinců zarazil argumentem ještě odbornějším: „Všechny principy, jimiž je advokát při výkonu své profese povinen se řídit, mohou být v jeho mysli zhmotněny mimo jiné do podoby taláru. Člověk v taláru spíše pocítí význam okamžiku, pro který si talár oblékl, i své povinnosti.“
Jestli se principy advokátů skutečně takto zhmotňují, hodil by se spíš oděv loupežníka nebo brnění rytíře bez bázně a hany. Jak kdy.
Na systémová zlepšení spravedlnosti se čeká léta. Snad se konečně nějaké novoty blíží, snad už brzy se díky reformám to kostrbaté a neohrabané monstrum rozjede v nějaké spravedlivější a bezpečnější jízdě. Ale velké naděje si stejně nedělejme, talár je jistě věc důstojná, ještě důstojnější, by byla napudrovaná paruka, a na prostší mysl pachatele by jistě působila i tradiční výstavka mučicích nástrojů za zády soudců. Všední den obyčejného výkonu spravedlnosti tam hodně dole je stále ještě příliš depresivní. Právo se tam pošlapává lehce. Za plného vědomí příčetných lidí se zametá zejména s těmi, kdo se sami ani bránit neumějí a kdo ani nevědí, že jsou nějací ombudsmani mezi námi. Jeden soud vám dá za pravdu, druhý vás za totéž potrestá. Už zase jsem četl, že nějaký soud dal Kořistkovi (nikdo už neví, kdo to byl) za pravdu, že mu slibovali úplatek milion, ačkoliv (prý) u toho slibu nikdo třetí nebyl.
Máme teď hodně nových kauz. Nejposlednější je Vondrova, tam je ještě naděje, že ji třeba brzy nějaký odborný orgán rozplete. Kauzy staré měsíc a víc už mizí z našich očí i z očí orgánů. A což teprve kauzy miliardové -my voliči žijeme obklopeni hromadami peněz, které poletují, kradou se, mizí, nebo naopak nekradou, nepoletují, nemizí - nikdo nevíme. Už stokrát jsem psal - co na to orgány, proč mlčí, proč nekonají? A když konají, co vykonaly? Za půl roku vyslechly dva lidi, víc nic. Takovým tempem dojdou k žalobě či zamítnutí žaloby za sto dvacet let. Ale to už bude zbytečné, to už na zeměkouli nebude žádná spravedlnost.
Je dobře, že dali advokátům taláry. Je to nóbl. Mluvčí komory má však podivný argument: „Jde o klienty, o jejich pocit, že před soudem stojí dvě zcela rovnoprávné strany a že jejich advokát není něco méně, když proti němu stojí státní zástupce v taláru.“ To snad dodnes, jen v sáčku, byl advokát jakýsi hejhola, po němž soudce lehce práskl bičem? A je-li to tak, talár to spraví? A co obviněný? Neměl by mít háv obviněného, třeba s rolničkami, aby věděl, kam patří?
V talárech to není. Až jednou orgány rozmotají zázračné zbohatnutí (nejen) čaroděje Grosse, zhmotní se v nich duch spravedlnosti, i kdyby seděly u soudu v plavkách.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES