Prachy už je mají
Předseda ČSSD Sobotka má pravdu - jestli Bártovi stačily k Drobilovu odchodu z vlády Michálkovy informace, měl se sám poroučet rychlostí blesku už včera. A co je horší, jeho soukromá strana by se měla dát na pochod za ním.
Prý uplácel, špehoval politiky, vymítal dinosaury a korupci
Je to hodně barevný osud - tedy pokud jsou všechna Škárkova tvrzení o ministru Vítu Bártovi a poměrech ve straně veverek pravdivá. Politika s prapodivnějším životopisem, než má Bárta, je těžko i v naší přepestré džungli pohledat.
Věci veřejné povstaly jeho zásluhou jako štít proti zlu, jako strana čistých. Teď mají na sobě všechno zlo, snad jen politické vraždy chybějí. Předseda ČSSD Sobotka má pravdu - jestli Bártovi stačily k Drobilovu odchodu z vlády Michálkovy informace, měl se Bárta poroučet rychlostí blesku už včera. A co je horší, jeho soukromá strana by se měla dát na pochod za ním.
Máme před očima prozatím nejdrsnější aféru této politické sezony. Pád nejsilnější polistopadové vlády, jejíž konec neočekával kromě opozičních rétorů nikdo, je na obzoru příliš reálně. Pokud se Škárkova tvrzení potvrdí, nastane nevyhnutelně. Představa, že se sedm poslanců VV prohlásí za nevinné, ze strany vystoupí a podpoří ve Sněmovně po zbytek volebního období zbytek koalice, je příliš nepravděpodobná.
Naprostá krize důvěry
Politikou ovšem Škárkova tvrzení otřesou i v rovině nepodložené. Veřejnost i politici nepodložené informace o politické konkurenci přijímají ochotně. V politice už se dávno zabydlelo riskantní, nesmyslné a často zneužívané pravidlo: pro politika neplatí presumpce neviny, nýbrž presumpce viny. Každý osočený je vinen, dokud se neprokáže nevina. Je to pravidlo krvežíznivé a devastující politický život - povzbuzuje chuť k veřejnému pomlouvání a obviňování. Má i charakter bajky o prolhaném pasáčkovi a vlku - když přijde sebehorší obvinění, a že chodí, lid to už nerozhází.
Škárka není zbloudilý podivín, nýbrž místopředseda strany, byvší vůdčí duch VV. Příliš vysoká figura na to, aby jeho výroky byly brány jako banální politické pomluvy. Zažili jsme už leccos, ale aby místopředseda strany obviňoval předsedu z podvodů, z organizování a řízení tajného sledování a nahrávání politické konkurence, z uplácení vlastních straníků, to tu ještě nebylo. Ať už pravdivé či nepravdivé - zprávy o poměrech ve straně Věci veřejné jsou to děsivé. Voliči je vítali jako příslib nových poměrů, jako příchod poctivosti a slušnosti. Vítali ty rychle vzniklé politiky i jako meč proti dinosaurům a kmotrům. Teď mají asi oči pro pláč.
Po vzestupu tvrdý pád
Nekrolog za Věci veřejné se nikomu nebude psát lehce. Pevné zásady, mravnost a nekompromisní postoj ke korupci vynesly VV vysoko a vzbudily velké naděje. O to hlubší bude jejich pád. A konec reforem k tomu. Kdo jiný, když ne oni, a kdy jindy, když ne teď? Tak si to představoval volič - bude silná vláda, bude reforma a kára státu popojede kupředu. Jistě i opozice byla ráda - silná vláda udělá nepopulární, ale nutné reformy, které se z opozičních křesel dobře kritizují, slízne za ně na konci volebního období porážku a opozice vejde po volbách do Strakovky sklízet užitek z reforem.
Pokud se dnešní krize dostatečně rozhoří, že vládní koalici porazí, čeká opozici vládnutí s hořkým úkolem: udělat reformy, které měla dělat Nečasova vláda. Důchody, zdravotnictví, daně - tomu by se už nevyhnuli ani slavní Marťani s Paroubkem.
Záhadné je, proč by vlastně Bárta své politiky podplácel. Kupoval by si poslušnost? Mlčení? Zprávy o podplácení konkurenčních politiků jsme už zažili. Určitou odpornou logiku měly. Podplácení vlastních by bylo novum. A proč by Bárta podplácel tak nešikovně - tak schopný podnikatel v detektivní branži. Proč jim nedal formálně nějaké stranické platy - do toho by nikomu nic nebylo a nikdo by plat za stranické zásluhy a výkony jako korupci asi nechápal. Druhou záhadou je, proč se lidé diví, že Bárta stopoval lidi. Vždyť měl agenturu na stopování lidí.
Jeho zločinem zatím patrně největším je, že to stopování zapřahoval do služeb politiky -dokonce své vlastní. Páchali to i jiní politici -zapojováním různých složek policie do podobných služeb či krycím vytvářením policejních čmuchacích miniútvarů. Měli s tím různé potíže - věc vycházela brzy najevo, veřejně se kritizovala, policisti se bouřili, politikům to ubližovalo. Bárta to počínání zdokonalil: zavedl vyšetřovací policii soukromou, vlastní, osobní. Někdo možná rozplete, co bylo dřív: zda chtěl Bárta být politikem, a založit proto detektivní kancelář, nebo podnikal ve stopování lidí a napadlo ho, že se to dá využít i v podnikání politickém. Ať tak či opačně, jsme na vážné hraně orientalizace politiky - pokud tyto poslední aféry projdou a prošumí do zapomnění, jak je u nás zvykem, budeme v Orientě až po uši.
Co se smí, udělá pak každý: fízlování se stane normou, spotřeba korupčních peněz stoupne - bude obvyklé podplácet i vlastní lidi. Celý ten humbuk s dinosaury skončí zhoršením poměrů. Nebo ne: uvidíme razantní řešení, v němž spravedlnost zvítězí. Ale co to je - to razantní řešení? Než ho dnes někdo vymyslí, přijde hned zítra nová aféra. Větší než ta dnešní. Až se dech zatají, co kdo na koho prozradí.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald komentátor MF DNES