Trest. Ne, symbol
Ze studánky komunismu pily i laně. Teď za to máme platit?
Pár stovek z penze je jen gesto – že víme, co byli komunisti zač a že odpuštění měla provázet lítost, ne arogance. Toto gesto by komunisti s přihlédnutím ke svým činům měli unést.
Mohlo by se jim ulevit, že odčiňují, co udělali . Ale nevím o nikom, kdo by to tak chápal.
Čeká nás další mohutné bouření. Vláda se po dvacetiletých rozpacích rozhodla uvést alespoň trochu do pořádku komunistickou minulost. Chystá zákon o tom, že se komunistické věrchušce a estébákům vezme část penze a dá se lidem, které komunistická vláda postihovala. Když uvážíme, že podle normálního smyslu pro spravedlnost by mnoho komunistů a drtivá většina estébáků zasloužila nikoliv pár stovek z penze, nýbrž vězení, často dost ostré, je to skutečně minimum, na které se česká společnost dnes zmůže.
Teď teprve začne povyk
A možná, že se nezmůže ani na to minimum. Křik komunistů, všelijakých právních kejklířů a mudrců, liberálních exhibicionistů a vůbec veškerého komunistického příbuzenstva bude ukrutný. Staří koryfejové totality a jejich vnuci se budou ohánět lidskými právy a svobodou. Budou tvrdit, že nelze zpětně, že nelze paušálně, že je vše promlčeno nebo že se společnost rozdělí na ně, nevinné oběti dnešní krutovlády, a na nás, kteří si myslíme, že nějaký, byť třeba už jen symbolický trest by tehdejší komunističtí páni dostat měli.
K námitkám: společnost už rozdělena je. Na mnoho vrstev. Pro někoho – kdyby Horáková u soudu nelhala, že je vinna, nebyla by odsouzena. Jiní tvrdí, že nezákonnosti (41 let, ne jen za Gottwalda!) byly vynuceny imperialistickými intrikami. Jiní říkají, že komunisti to mysleli dobře, ale lidi to zkazili. Jsou lidé, kteří komunismus odsuzují, ale říkají: Bylo to legální, národ si to přál. Není to pravda, přáli si to ti, kteří dnes tvrdí, že národ. Národ měl strach, byl umlčen, zašlapán, emigroval, vnímal komunismus jako zlo držené obrovskou ruskou mocí, což se po roce 1968 potvrdilo názorně. Když už na to komunisti nestačili a národ zkusil poslat je do dějin jak Caligulu, přišla ruská invaze a domácí komunisti si sedli na ruské bajonety jak na trůn. Dvacet let předtím se oháněli vůlí lidu. Kde byla ta vůle v roce 1968? Brežněv dobře věděl, že na ni spoléhat nelze – proto vyslal tanky. Bez nich by pošetilý Dubček s celou polidštěnou KSČ přišel o moc rychlostí podobnou té, která svrhla o dvacet let později Gorbačovův stalinismus s lidskou tváří.
Hodně argumentů bude z oboru lidskosti. Hlavní ničemové jsou staří. Nemstěme se na bezmocných penzistech. Nejsme jako oni. Takové argumenty se dají trochu pochopit, jenže jejich představitelé si neuvědomují, že oni nejsou jako my. Místo pokory za odpuštění jsme se dočkali drzosti, arogance a sprostoty jak těch starých, tak novopečených komunistů, což je jen nové ovoce spadlé ze starých komunistických stromů, shnilé jak ty stromy.
Mnoho lidí bude uvedeno v úžas, ať už hraný nebo skutečný: něco tak krystalicky čirého jak studánka, kam laně chodí pít, ta idea komunismu, snu lidstva o ráji na zemi, ta má být trestána srážkou z penze? Zpoplatněna? Vždyť to je jen krutá msta dnešních vítězů!
Nikdo se nemstí
Nikdo se té shnilotině nemstí. Pár stovek z papalášské či generálské penze je jen symbolické gesto – že víme, co byli komunisti zač, a že odpuštění má být provázeno lítostí a pokáním, nikoliv arogancí, když jim otrnulo. Toto symbolické gesto by komunisti s přihlédnutím k tomu, co provedli, měli unést lehce. Mohlo by se jim i trošku ulevit – alespoň takto pár stovkami že odčiňují to vrahounské peklo i to plíživé chcípání, které v Československu rozbalili. Ale nevím o nikom, kdo by to takto chápal.
Nejsilnější argumenty budou mít právní farizejové, je jich u nás dost: bude nutno prokázat každému konkrétní provinění. Paušální potrestání občanů by soud mohl brát jako diskriminaci. Ale konkrétní provinění tu je: spikli se proti nekomunistické části obyvatelstva, násilím mu vnucovali svůj pořádek. Koaliční partnery po volbách v roce 1947 dali do vězení, na šibenice, vyhnali do zahraničí. Zrušili veškerý svobodný (byť jen částečně) politický život a nastolili diktaturu, zprvu hodně krutou, později méně krutou. To je konkrétní vina všech, kdo se na tomto systému podíleli, větší velkých pánů, menší malých pánů. Co konkrétnějšího by soudce ještě chtěl?Možná jistotu, že se sám neocitne se svou penzí v tom potrestaném pásmu. Mnohým by se to lehce mohlo stát. Vykládali by pak o nezávislosti soudců a o ohrožení svobody, ačkoliv by šlo o pár set či tisíc na oltář jejich komunistické minulosti. Mnohým se také stane, že za prvních 20 let komunistické služby jim z penze strhnou, za druhých 20 let rebelování jim zas přidají. Tak pestrý je politický život v naší zemi.
Srážky by se jim měly odstupňovat podle komunistické zásady: každému podle jeho funkce. Nejvíc generálové, ministři, tajemníci v centru, o chlup míň krajští satrapové, nejméně okresní vrtichvosti. Dál k maloměstské vrchnosti už asi ne, ten mrak šplhounů by byl kancelářsky nezvládnutelný. Srážky estébákům vyměřit bez milosti.
Tato dělicí čára je snad srozumitelná i lidu: je spravedlivé, aby Vlasta Chramostová měla menší penzi než estébáci, kteří jí ničili bezdůvodně život? Tuto čáru chce nakreslit vláda. Chvála jí, i když to může dopadnout všelijak.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES